Při manipulaci, stěhování a jiných příležitostech můžeme poškodit nějakou část předmětu z malovaného porcelánu, který máme rádi. Pokud je to originál a nelze stejný kus někde získat, můžeme se pokusit jej opravit. V obchodě s uměleckými potřebami zakoupíme k opravě vše potřebné.
Základním a nejjednodušším prostředkem pro malování na porcelán jsou akrylové barvy smíchané s vodou. Po zaschnutí se chrání vrstvou bezbarvé glazury. Pro namíchání odpovídajícího odstínu budeme potřebovat barvy v prášku. Kovovými prášky napodobíme po smíchání s glazurou zlacení. Glazuru můžeme tvrdit vypalováním. Je to nejlepší metoda, někdy však dojde k přílišnému ztmavnutí lepidla a zvýrazní se menší praskliny nebo vlasové trhliny a sesychají výplně. V nejhorším případě se může předmět, který byl již opravován, rozpadnout. Keramika musí být vypalována pouze v peci k tomu určené, ne v domácí troubě. Mohli bychom tím znehodnotit glazuru.
Druhou, pro začátečníky vhodnější metodou, je tvrzení za studena. Lak k tomu určený zakoupíme v obchodě pro kutily, smícháme s tužidlem dle návodu a necháme tvrdnout 12 hodin. Bílý lak využíváme jako základ pro míchání barev a poslední vrstvou musí být lak bezbarvý.
Nejsnadněji se u malovaného porcelánu opravují kusy s nepravidelnými vzory. Těžší je opravovat složitější dekory a nejobtížnější je asi trefit přesné zabarvení při opravě bílého podkladu.
Malovaný talíř
Napodobování vlasových trhlinek
Porcelánové předměty mohou mít částečně nebo úplně popraskanou glazuru. Pokud vidíme kolem opraveného místa trhlinky, musíme je vyrobit i na něm. Na zaschlou malbu načrtneme tvrdou špičatou tužkou síť prasklinek. Tužku musíme průběžně ořezávat, aby čáry byly stejně silné. Pokud nejsme s některou spokojeni, setřeme ji konečkem prstu či měkkou gumou. V případě barevných prasklinek použijeme tenké pero a barevné inkousty.
Na vyrobené prasklinky naneseme bezbarvý lak. Můžeme pracovat se štětcem, ale velice opatrně, abychom nepoškodili kresbu tužkou. Vhodnějším nástrojem je stříkací pistole.
Opravy pozlacených okrajů a ploch
Některé z porcelánových předmětů mívají zlacené okraje nebo vzor na některých místech setřený. Můžeme tato místa opravit pomocí kovových prášků. Prášky mícháme v malém množství, abychom dosáhli správného poměru. Přidáme trochu bezbarvé glazury (větší množství způsobí zmatnění) , v případě potřeby pár kapek ředidla a přidáme tužidlo. Směs nanášíme jemným štětečkem, pracujeme rovnými lehkými tahy a snažíme se, abychom nenanášeli vrstvu dvakrát.
Malované vázy
Nejsnazší je malování okrajů šálků a talířků. Otáčíme je kolem konce štětečku a ruku, kterou malujeme si podložíme vrstvou knih, aby zůstala pevná.
Na rovných plochách se stává, že se částečky zlata odlučují z glazury. Nejdříve přetřeme vzor bezbarvou glazurou s malým množstvím pigmentu a tím si stanovíme hranici, které se budeme držet. Nátěr má mazlavou konzistenci a podle zkušebního proužku, naneseného např. na starou dlaždici, poznáme, kdy bude vhodný k použití. Ze špičky štětce setřepeme suchý kovový prášek na glazuru a potom ho do ní stejným štětcem lehce tupujeme. Směs necháme několik minut stát a poté přebytečný prášek odstraníme. Po zaschnutí laku přitiskneme na povrch namočený kousek látky a smyjeme volný prášek. Z pozlacených okrajů odstraníme prášek koktejlovou tyčinkou namočenou ve vodě. Přes noc necháme lak zaschnout a vyleštíme jej měkkým hadříkem. Další vrstvu již neaplikujeme neboť by zlacení ztratilo lesk.
Pro tyto práce jsou třeba 3 až 4 kvalitní tmavé malířské štětce o síle 00-3 a s dobrou špičkou. Jeden si vyčleníme na zlacení. Štětce používané na glazování vymyjeme speciálním ředidlem. Pro práci s akrylovými barvami je umyjeme ve vodě. Na míchání barev je vhodná keramická dlaždice. Pokud budeme používat stříkací pistoli, měla by být regulovatelná, abychom mohli nastříkat i malé plošky bez poškození okolní malby. Při práci s ní si musíme chránit nos a ústa rouškou kvůli možnosti vdechování rozstřikovaných částeček barvy.
