Packwall je stavební materiál, který vzniká recyklací z použitých nápojových kartonů. Určitě vás ale nechceme zatěžovat čtením dlouhého článku, nad kterým strávíte mnoho minut. Za mnohem efektivnější a názornější zdroj informací jsme zvolili následující krátká videa.
V roce 2023 se v ČR vytřídilo zhruba o 6,5 tisíce tun skla méně než v roce 2022. A to je rozhodně škoda. Ne že bychom my Češi netřídili jako diví, vlastně v tom patříme v Evropě k nejlepším, jenže právě sklo patří při třídění k nejdůležitějším surovinám. Sklo se totiž jako obalový materiál dá používat opakovaně, zachovává chuť i nutriční vlastnosti potravin a je možné ho recyklovat na 100 %. Nové skleněné obaly přitom mohou obsahovat až 90 % použitého (recyklovaného) skla.
Od ledna 2026 by se měl zásadně změnit způsob nakládání s plastovým odpadem v Česku, ale i s plechovkami od nápojů. Místo do popelnic budeme nosit PET lahve a plechovky zpátky do obchodů. Vláda schválila ve čtvrtek 10. října novelu tzv. obalového zákona.
Kromě toho, že nějaká ta hromádka listí se bude v zahradě přes zimu hodit jako útočiště živočichům, jde o zajímavý mulčovací materiál, tepelný izolant a také budoucí hnojivo, pokud necháme listí rozložit na takzvanou listovku, nebo je jednoduše budeme přidávat do běžného kompostu. Rozhodně se nevyplatí listí spalovat, nebo vyvážet ze zahrady. Tento materiál máme zdarma a může nám posloužit stejně, jako slouží v přírodě. Příroda listí nehrabe.
Nejmenší problém mohou pro zahrady představovat přívalové deště, pokud voda pouze spadne na plochu vaší zahrady, nebo rychle steče z nejbližší okolní nekontaminované přírody. Povodeň s nánosy toxického bahna v zahradě je však problémem vážným. Navíc toho po ní v zahradě často mnoho nezůstane a z těch rostlin, co zbydou, je třeba mnohé zničit dodatečně. V každém případě dovede napáchat velké škody jak přívalový déšť, tak povodeň. Jak sanovat postiženou zahradu?
Recyklace stavebního odpadu je slibný koncept, ale má své mouchy. Snižuje totiž hodnotu zpracovávaného materiálu. Pomalá a pečlivá dekonstrukce by byla lepší, pomohla by zachránit hodnotu užitého materiálu. Jenže to by znamenalo i zřízení databáze užitého materiálu.
Klukovské sny o tom, že se staneme popeláři, rychle vyprchají. Nejspíš proto, že profese popeláře není ve společenském žebříčku řazena zrovna vysoko. Přesto by bez nich nedokázalo žádné sídlo fungovat dlouho. A naplánovat trasu svozu odpadů? Oříšek pro chytré mozky.
Každý den se na světě vypije okolo 2,25 miliard šálků kávy. Ne každý to ale vnímá pozitivně, coby jasný důkaz toho, že svět je vlastně v pořádku. Řadu lidí deptá objem odpadů, spojených se vznikem toho famózního a život probouzejícího elixíru. Odpadu, který vzniká procesní cestou, spařením pomletých pražených zrn. Zkrátka lógru. Co ale s ním?
Jsou nehezké, to ano. Ale nebezpečné nejspíš úplně nebudou, takže je škoda nějak nezužitkovat. Pořád je to lepší, než je nechat válet na jedné hromadě, aby sloužily jako líheň pro komáry. Jenže k čemu se vlastně mohou hodit staré pneumatiky? Nápadů je víc než dost.
Dánský umělec Thomas Dambo opustil svou původní práci, aby se stal umělcem, který ukazuje lidem, že krásné věci se dají udělat i z odpadů. A nejikoničtějšími realizacemi se v jeho případě stali obří severští trollové postavení z odpadního dřeva. Pokud přemýšlíte o nějaké vkusné dekoraci pro svou zahradu, obřího trolla si sice od tohoto dánského umělce zřejmě neobjednáte, ale o to tu nejde. I on sám se snaží lidi inspirovat a motivovat. A možná právě vás inspirace vtipně koncipovanými trolly obřích rozměrů přivede k nějakému neobvyklému řešení, jak využít svůj odpad vkusným způsobem.
Typů na snadné zbohatnutí uslyšíte za den spoustu. Jejich vadami na kráse bývá, že ke zbohatnutí zpravidla nevedou. Domácká těžba zlata ze staré elektroniky je v tomto ohledu příjemnou změnou. Svou upřímností. Není totiž úplně jednoduchá a zbohatnout se jí také moc nedá. Zábava to ale je.
PET lahve v zahradě, laciná náhražka skla, která vydrží velmi dlouho. Možnost využití odpadu povalujícího se v přírodě celého světa, vznášejícího se na vlnách oceánů a moří, proudícího řekami. Vtipná řešení, která si už vyzkoušelo mnoho lidí. Proto jsou také galerie využití PET lahví v zahradách velmi pestré a nápadité. Nejinak je tomu v našem případě.
Zemělodě (Earthship) brázdí krajinu jako zdivočelé koráby šíleného architekta. Američan Michael Reynolds, čaroděj zemělodí, se vzepřel systému a dokonce přišel na nějakou dobu o licenci architekta. Právě to však rozběhlo jeho kariéru. Budovy z použitých PET lahví, plechovek, pneumatik, skleněného odpadu, hlíny, starých okenních rámů a plechů vysloužilých automobilů začal učit stavět v oblastech postižených přírodními katastrofami.
Ghana je v mnoha ohledech podobná evropským státům. Taky je z vyprodukovaných a použitých plastů schopna recyklovat jen zlomek. A evropské plastové odpadky často doslova končí na těch samých skládkách, jako ty ghanské. Africký stát s třiatřiceti miliony obyvatel už ale nechce být skládkou, a rozhodl se z platových odpadů vyrábět silnice.
Než naplno udeří vánoční svátky, nastane čas ještě na jednu malou katastrofu. Předsváteční úklid. Ona je to sice aktivita všeobecně prospěšná, je dobře si udělat ve věcech pořádek, než si domů nanosíme další. Chybovat ale můžeme třeba s tím, kam ten nepořádek vlastně vyneseme. Typicky u skla, které vlastně sklem není.
Od roku 1900 se objem materiálů nahromaděných ve vystavěných budovách a infrastruktuře po celém světě zvýšil třiadvacetkrát. Badatelé soudí, že naše dostupné zdroje vyčerpáváme bezprecedentním a neudržitelným tempem. A prý bychom měli místo těžby ubývajících surovin z přírody začít využívat materiály dostupné. Je prý třeba začít kanibalizovat naše města.
Odpady dnes v naší zemi třídí až 70 % obyvatel a jednotlivé obce se papírově předhánějí, která že je v tom nejlepší. Je však možné využít vše, co do kontejnerů a popelnic vyhodíme? Mnohý odpad totiž skončí na skládkách a ve spalovnách. Právě nápojové kartony čeká ve většině případů tento osud a míří do spaloven. K dalšímu zpracování a recyklaci se dostane pouhá čtvrtina „tetrapaků“.
Je třeba začít vysloužilou fotovoltaiku skutečně recyklovat. Aktuální čísla jsou alarmující, zájem je jen o hliník a sklo a ukazuje se, že solární byznys je vše možné, jen ne zelený. Oni totiž, zdá se, čekají na příležitost, jak se vysloužilých panelů zbavit, skoro všichni.
Současný pojem recyklace má mnoho podob. Jednou z nich je podoba grafická, tedy reklamní, marketingová. Zelené logo na plastovém obalu výrobku a vše je na první pohled v pořádku. Tento obal se snadno zrecykluje. Nemusí to tak ale být. Ona vůbec problematika recyklace často jen formuluje plané sliby a ulehčuje našemu svědomí bombardovanému pocity viny, jaké jsme se dopustili na přírodě. Nic víc. Přesto však má třídění odpadu a jeho recyklace ohromný smysl. Když v třídění vytrváme, časem zmizí i zhoubné nádory byznysu s odpadem. A ten, který zůstane, bude dávat smysl. Možná jsem jen zbytečný optimista, ale jinou cestu prostě nevidím.
Oficiálně to zní velmi fundovaně. Hovoří se o “novém kolektivním systému“, který má zajišťovat sběr a likvidaci nedopalků. V praxi však jde o to, že tabákové firmy se musí na čištění veřejných prostranství od nedopalků podílet finančně. Navíc jsou donuceny vložit určité peníze i do osvěty.
