Nemáte zahrádku, nebo chcete obohatit své okenní parapety, jedlý balkón, lodžii či terasu o neobvyklé okrasné exempláře, které i výborně chutnají, když odkvetou a plody dozrají? Ano, právě jahody v květináčích a truhlících, nejlépe převisle rostoucí, budou zdobit a plodit zároveň. Chce to však vhodnou péči, a že jahody náročné jsou. Kromě slunce především na vodu a živiny.
Jahodový strom, tak se říká stálezelenému pokojovému keři, jehož šťavnaté plody chutnají podobně jako jahody. Potřebujete k tomu jediné, od dubna do října letnit tuto subtropickou pokojovou rostlinu na slunném stanovišti, nebo alespoň v polostínu.
Zimní řez rybízu je základem bohaté letní úrody. U každého druhu se ale provádí jinak. Jak správně střihat rybíz keřový a stromkový, rybíz černý, červený a bílý? Kdy se k zimnímu řezu rybízů odhodlat a proč? Jak hluboko vysazovat nové sazenice a proč je po výsadbě radikálně seříznout?
Začalo to jezuitským mnichem Ferarim, který když spatřil poprvé nádherné květy mučenky, připomněly mu trnovou korunu a okvětní lístky pro změnu symboliku deseti apoštolů, kteří byli u Kristova ukřižování. Latinský název Passiflora proto vznikl spojením slov utrpení (passio) a květ (flos). Květ utrpení. Ovšem skutečné utrpení květy mučenek nepřináší, naopak opojnou krásu a po dozrání bobulovitých plodů i chuť. A dokonce též zdraví. Zlepší náš spánek a pomohou nám se závislostí na nikotinu.
Dukovanští energetici si položili otázku, jaký symbol (a dokonce rostlinný) zvolit pro jadernou elektrárnu stojící na pomezí Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina. A vysadili největší JADERNOU VINICI na světě. 2040 rostlin dnes dokonce symbolizuje aktuální instalovaný výkon čtyř bloků Jaderné elektrárny Dukovany.
Banánovníky vypadají na první pohled jako typické tropické rostliny. Jejich habitus má nepopiratelně tropický ráz. Přesto ale existují druhy banánovníků, které u nás lze v nižších a teplejších polohách pěstovat v zahradě celoročně, dokonce vám budou plodit banány. A pěstování banánovníků v zahradě má ještě jeden význam, banánovníky totiž zabírají v interiérech příliš mnoho místa. Pokud je pak chceme v sezóně letnit venku, bývá dost složité přemístění objemných a těžkých květináčů.
S odstupem bezmála šedesáti let se dnes na Zelenou revoluci vzpomíná o dost méně pozitivně. Přestala být tím pozitivním, motivujícím příběhem, jako kdysi. Stala se historií novodobého korporačního kolonialismu, historií, kterou by bylo prý lepší neopakovat.
Říká se, že stačí sníst jedno denně, a přežijete sychravý podzim i zimu bez návštěvy lékaře. Jablko je zkrátka pašák. Určitě v sobě ale nenese tolik vitaminu A, jako třeba mrkev. A ani tolik vitaminu C, jako třeba pomeranč. Takže čím si tu dobrou pověst vlastně zasloužilo?
„Mámo, tady vysadíme ty jalovce a támhle budou jabloně a hrušně, čtvrtkmeny a polokmeny, jedna třešeň, několik švestek, aspoň 6 - kvůli slivovici, a hned vedle uděláme pruh s rybízy a angrešty...“ Každé plánování má něco do sebe, je šancí, nadějí, příslibem budoucna, tedy pokud není hned na začátku zásadní chyba. V tomto případě jalovce. Anebo hrušně. Rez hrušňová je totiž houba, která potřebuje dva hostitele. Hrušně a… jalovce. A čím blíže jsou u sebe, tím hůře.
Sotva jsme zaparkovali auto u první benzíny za Znojmem, vykřikl nejmladší syn: „Vidíte to hejno?“ Z pole se zvedala masa tělíček, která tvořila ve vzduchu stále se přelévající a měnící obrazce. Dokonale synchronizovaná živá hmota. Tu zase usedli a pak hned, jako jeden muž, sborově vzlétli. Tady ale zrovna nebyly v okolí žádné vinice a tak vládlo docela ticho, žádné dunění, jen špaččí štěbetání tisíců neuvěřitelně rychlých hlasivek. Prý stokrát rychlejších svalů než jaké ovládají lidské mrkání očního víčka. Sotva jsme ale zastavili ve vsi, kde jsme měli být týden ubytováni, pumelice za pumelicí, každých pár vteřin, někdy se zdálo, že každou vteřinu. Rány jako by se poblíž odvíjela lítá bitva na život a na smrt.
Před rokem 1990 měla spousta lidí několik předvánočních ovocných snů: dostatek banánů, pomerančů, mandarinek a pak hlavně pečené jedlé kaštany. A právě ty bylo horší sehnat než exotické ovoce. Na to se dala vystát fronta, jedlé kaštany ale nebyly skoro nikde. Kdo měl v té době vlastní plodící strom, byl vítězem mezi všemi. Dnes se to již jedlými kaštany na pultech obchodů jen hemží. Přesto ale stojí za to si vypěstovat vlastní. Už jen kvůli ceně a také kvalitě prodávaných kaštanů. Často bývají zapařené a napadené plísní, tedy zcela znehodnocené.
Řez keřů s drobným ovocem je třeba provádět po odplození. Tedy obvykle od září do listopadu. Platí, že dokud nezačne mrznout, nemusíme se řezu bát. Co vyžadují maliníky, ostružiníky, angrešty, rybízy, ale i borůvky a brusnice právě na podzim, aby příští rok zase bohatě plodily?
Z nepříjemných invazních druhů hmyzu patří kněžice k těm nejhorším. Navíc jsou to neuvěřitelně smradlaví brouci. Tito imigranti pocházející z Afriky a Asie u nás sice neničí sóju, rýži a jiné exotické plodiny, vystačí si však i s místní produkcí. Požírají všechny části rostlin, likvidují i nezralé plody, přezimují kdekoli a množí se geometrickou řadou. Oproti našim místním středoevropským kněžicím může stihnout konkrétně kněžice mramorovaná za rok i několik generací. Kněžice zeleninová sice zřejmě jen jednu, ale škodí neméně. Ne náhodou žádají vědci veřejnost o monitorování dvou zavlečených druhů kněžic na webu najdije.cz. Každý, kdo se zapojí, se vlastně stane jakýmsi on-line občanským vědcem, jelikož věda je především o důkazech, tedy o sběru dat.
Hruškojablko nashi připomíná jablko jen tvarem, hrušku v sobě nezapře ničím. Právě chroustám dužninu nashi. Že by byl tento plod šťavnatější a sladší než naše hrušky, jak se v různých zdrojích uvádí, to si nemyslím. Zajímavou chuť ale má.
S novými invazními škůdci se poslední dobou roztrhl pytel. Kombinace teplejšího klima a lidské přepravy, tedy přepravy nejen osob, ale především zboží všeho druhu z různých míst planety na jiná, způsobují čím dál tím většímu počtu pěstitelů vrásky na čele. Novým hitem je velmi nebezpečná vrtule ořechová, Američanka, která dovede zdecimovat úrodu oblíbených vlašských ořechů. Výzkumníci proto žádají o pomoc veřejnost.
Ostružiníky tvoří všude v přírodě obtížné houštiny, kterými se především kvůli trnům prakticky nedá proniknout. A to samé určitě nechceme ve své zahradě. Pěstování ostružin v zahradách je přitom stále oblíbenější, kultivarů s vysokými výnosy se prodává spousta. Jak se ale vyhnout jejich rozlézání ve všech směrech a usnadnit si sklizeň? Vytvořte si konstrukci, po které budete ostružiny pnout. Anebo jinak, přivazujte ostružiny ke konstrukci. Mají totiž skvělou vlastnost, dají se i ohýbat, nejde však o rostliny popínavé, musíme je proto stejně jako třeba rajčata či okurky vyvazovat.
V polovině března letošního roku se v médiích objevila zpráva, že česká jablka jdou ke dnu. Ovocnáři prý vykácejí až desetinu ploch sadů, což představuje zhruba milión stromů. České ovocnáře podle autorů článku drtí levná konkurence z Polska, které přišlo o ruský trh kvůli válce na Ukrajině. Polské výkupní ceny se v průměru pohybují na patnácti korunách. Katastrofa. Obchoďáky prý drahá česká jablka nechtějí, byť čeští ovocnáři nezdražují i přes výrazně zvýšené náklady.
Ne, pro vinaře tento článek určen není, ti moc dobře vědí, jak o svou vinnou révu pečovat. Pokud ale máte ve své zahradě vinnou révu, abyste mohli ochutnat čerstvě utržené hrozny zralých bobulí, měli byste také vědět, co vinná réva potřebuje právě v srpnu.
Sekat trávu okolo jabloní, hrušní, třešní, slivoní a dalších druhů ovocných dřevin je ohromnou chybou. Trpí tím totiž jak samotné stromy, tak jejich budoucí úroda. Proč?
Až sto let staré sazenice olivovníků v mobilních nádobách včetně ceněných bonsají. To je až neuvěřitelná současná nabídka na našem trhu. Přitom za cirka 60 let starou sazenici zaplatíte přibližně 15 tisíc korun.