Hromada s pokladem, ze které neubývá. Protože tohle černé zlato průběžně obnovujete. Ano, řeč je o kompostu. Jednom z těch opravdu základních a přitom fantastických nástrojů, jimiž se dá vyživovat půda a rostliny na celé zahradě. Ale pozor, přesycení dobrým kompostem může mít docela drastické dopady.
Na jaro se to většinou neobejde bez rytí a přípravy půdy. A při tom rytí – v mělkém záhonku, kompostu nebo při přehazování uzrálého hnoje – na ně narazíte nejčastěji. Na bílo-žluté vypasené tučné válečky, kterým se říká ponravy. Co s nimi? Zabíjet netřeba, většinou totiž neškodí.
Kdykoliv se začne hovořit o udržitelnosti měst; resilienci/odolnosti lidských sídel vůči nečekaným výkyvům a změnám; budoucí soběstačnosti narůstající městské populace na zdrojích a energiích - zkrátka, když se popustí uzda fantazii a nadšeně se vedou futuristické řeči o městech budoucnosti – rázem tahle města v představách snílků vypadají jako z reklamy na Domestos.
Odpovědí na tvrdošíjnou zimu jsou nízké mniniskleníčky, kterým říkáme pařeniště, a které si zatápí samy, bez toho, že bychom museli přikládat do kamen anebo platit rostlinám drahý zemní plyn či elektřinu. Pařeniště totiž dovedou s plány zimy pořádně zatočit. Jen ať si klidně ještě tu a tam mrzne, jen ať i nasněží, mým pařeništím je to úplně jedno. Teplo si totiž vyrábí z čerstvého koňského či třeba ovčího trusu zakrytého vrstvou listí.
Svazenka vratičolistá, modrofialově kvetoucí a příjemně vonící květina, která se do Evropy dostala již na začátku kolonizace amerických kontinentů. Původně byla rostlinou okrasnou, ale jak se stalo u více druhů amerických krásek, dnes je doslova pokladem zemědělským. Proč?
Vápnění představuje úpravu půdy zvýšením obsahu vápníku, která vede ke změně půdní reakce, zlepšuje přijatelnost některých živin stejně jako strukturu půdy, posiluje hygienickou a ekotoxikologickou funkci půdy, imobilizuje kadmium a další toxické prvky (ztěžuje jejich přijatelnost rostlinami).
Podzim a obzvláště pak listopad je obdobím hmot. A jedna hmota je zcela nepřehlédnutelná, hmota listová, hmota byť zprvu až éterická a výtvarně dokonalá, nakonec ale neporazitelná, všudypřítomná, přesto však odsouzena k rozkladu.
Rostlinnou kotvou je nejčastěji půda a půda, to je země, zemina, hlína. Ta hlína, po které my lidé sice chodíme, ale rostliny se v ní drží svými kořeny a dokud je doslova nevyrveme, nepustí. A právě na podzim je ideální čas tuto hmotu vylepšit, zkulturnit, zúrodnit. Zkušený zahradník by dokonce řekl povinnost. A my se budeme inspirovat i slovy klasika.
Pro přidávání kompostu rostlinám je třeba především vědět kdy. A určitě to neděláme na podzim a v zimě. Ideální čas je ve vegetačním období, čili od jara (resp. již předjaří) až nejpozději do pozdního léta. V době vegetačního klidu rostliny odpočívají a hnojivo v podobě kompostu (humusu) by nevyužily. Co je však nyní na podzim důležité, to je opětovné proházení kompostu, aby se rostlinná hmota lépe a rychleji rozkládala.
Dobrá sklizeň je sice nezpochybnitelným dokladem zahradníkova umu, ale není to úplně jen jeho zásluha. Za úspěchem stojí spousta faktorů: třeba počasí během sezóny, nebo štěstí toho, že nebyl dobrý rok pro slimáky. Důležitá je taky úrodnost půdy. Na poušti nic nevypěstuje ani dobrý zahradník. Zrovna úrodnost půdy se ale po každé sklizni snižuje, protože spolu s košíky výpěstků z ní odnášíme cenné živiny.
Po dekády patřilo rytí mezi klasiku zahradnických činností, a proto se dnes na nápad nerýt pohlíží jako na krajně zcestnou až kacířskou myšlenku. Když tomu dáte šanci, můžete se ale dobrat toho, že rytí vždy a za všech okolností není cestou, jak své zahradě prospět.
Pomocí zeleného hnojení doplníme půdě organickou hmotu, která zlepší kvalitu půdy, zvýší obsah živin i schopnost držet vodu. Zelené hnojení je vůbec jedním z nejlepších způsobů, jak zvýšit úrodnost pravidelně vyčerpávané zeminy rostlinami užitkovými i okrasnými. Jaké rostliny a směsky jsou vhodné?
Množí se snad ještě rychleji, než žravé kobylky. Jsou velmi nenáročné, odolné a všudypřítomné. Bojovat s mandelinkami se dá jen těžko, ale dá se to zvládnout. Když nepodceníte přípravu a nebudete se bát pustit se do nich vlastníma rukama.
Přistál nám v redakci e-mail, ve kterém se nás čtenář ptal, jak se zbavit třásněnek. Byl přesvědčen, že k nim domů každý rok nalétávají zvenčí, a že ale neútočí na jejich pokojové rostliny. Více méně jich denně vysají ze stěn, stropů a podlah stovky. Prý se jim do domu třásněnky dostávají zřejmě z louky či okolních polí díky větru.
V temných hlubinách internetu se dá narazit na ledacos. A ještě děsivěji, než gastronomický terorismus webů určených novopečeným maminkám, vyznívají zaručené recepty pro výrobu domácích hnojiv pro pokojové květiny. Některé zajisté fungovat mohou, a určitě i zamýšleným způsobem. Jestli ale budete mít odvahu je vyzkoušet všechny, to už je na vás.
U obrazu nás většinou zajímá samotná malba na plátně a ne stav rámu. Jenže i mistrovské dílo na plátně může být kvůli škůdcům rozhlodáno. S okrasnými nelistnatými stromy v zahradě je to podobné: povětšinou jen dotváří kulisu, a proto lehce přehlédneme, že se v ní děje něco nekalého. Jací jsou ti nejhorší nepřátelé jehličnanů?
Někomu příroda nadělila rychlost, sílu nebo dokonalé maskování. A mšicím? Ty dostaly do vínku schopnost množit se závodním tempem. Jako králíci na steroidech. Vlastně, ještě rychleji. Co z toho plyne pro zahradníky?
O rajčatech, ale i paprikách, okurkách, melounech a vůbec zelenině a jejím hnojení toho již bylo napsáno dost, ale hnojení chlebem? Překvapivě účinné. A funguje třeba i na jahody a mrkev.
Rady zaznamenané na zažloutlých stránkách receptářů, útržcích z novin a papírcích vložených do knih a deníků, ručně psané poznámky na okraji kalendářů. To byl internet vědomostí našich babiček. Jejich tradiční doporučení, týkající se domácí výroby hnojiv, se hodí brát s rezervou. Ale některé určitě fungují. Chce to jen vyzkoušet.
Střídání plodin se v zemědělství říká sofistikovaněji osevní postup. Definice říká, že je to plán postupného střídání plodin na pozemcích. Jde tedy o synonyma. Bohužel se to ani v zemědělství neděje v až takové míře, v jaké by bylo třeba. Důsledkem je pak nadměrné vyčerpávání půdy a zvýšené náklady na hnojiva i pesticidy.