Spousta práce navíc, s nejistým výsledkem. I tak se dá na „zimování“ rostlin dívat. Dopředu totiž nevíme, kdy a jestli přijdou mrazy, jak vydatné budou a zda je doprovodí vytrvalá sněhová nadílka. Přitom všechny tyhle detaily rozhodují o tom, jak nezbytné a důkladné má naše zimování být. Co určitě nepodcenit?
Každá sezóna je jako sázka do loterie a může být, že byť se český aktuální průměr sklizně jeví o 5 % nižší než loni, třeba zrovna vám se letos zadařilo. A teď nevíte, co s nimi. Jak efektivně zpracovat podzimní nadúrodu jablek?
Sklízení úrody je obvykle zábavnou a radostnou prací. Přeci jen, konečně se tu zhodnocuje naše celoroční péče. U vlašských ořechů to tak ale úplně neplatí. Je to zdlouhavá, rozfázovaná a zbytečně špinavá práce. Cožpak to nejde udělat snáze a lépe? Jde. Je na to ale zapotřebí být připraveni.
Přestože letos nebylo obecně zrovna parné léto, možná jste měli štěstí a na zahradě vás čekají jabloně obsypané plody. Pokud už jste obdarovali všechny sousedy a známé, máme pro vás několik tipů, jak bohatou úrodu jablek zužitkovat dále.
Zanechávání stop po své existenci je pro lidi vůbec jaksi vrozené, ovšem často je to nevhodné. Své by o tom mohly vyprávět mnohé kulturní památky, ale také především právě stromy. Proč je nezbytné, abyste nikdy neryli nožem do stromů? Řeknete si: „Takový velikán, nic mu to neudělá a já budu mít vzpomínku, až se sem vrátím...“ Omyl, stromům tak ubližujete a rány nikdy zcela nezregenerují. A vy sami jen ukazujete svou hloupost, omezenost.
Než ovoce nechat spadat a hnít, to je už lepší jeho nadbytek prodat a nebo ještě lépe jím někoho obdarovat. A udělat tím radost sobě i jiným zároveň. Co se týká prodeje, lze samozřejmě inzerovat na internetu, dát ceduli na vrata a nebo zajet na tržiště, existuje však ještě jedna možnost. Prodat ovoce výkupně.
Sotva jsme se museli smířit s povinnou výměnou již nevyhovujících kotlů na tuhá paliva, začíná se smrákat dokonce i nad těmi, do kterých jsme nedávno investovali a nebo ještě budeme na poslední chvíli investovat. WHO má totiž políčeno na veškeré kotle na uhlí a také na domácí krby na dřevo. Je otázkou, jak se k tomu postaví politici napříč EU včetně těch našich.
Obvyklou dobou pro sklizeň dýní je období od konce srpna do konce října. Letos můžeme počítat s tím, že se nám sklizeň obzvláště ve vyšších polohách i pěkně protáhne, jelikož bylo chladno a vlhko a to dýně nemají rády. Bez ohledu na datum v kalendáři však dýně sklízíme podle jiného kritéria, podle jejich skutečné zralosti. O kalendář se dýně nezajímají. A když je sklidíme a uskladníme správně, vydrží nám dost dlouho.
Skladování ovoce a zeleniny začíná už samotnou sklizní a pokračuje výběrem správných skladovacích nádob a místa uskladnění. Přečtěte si několik prověřených rad a tipů, které vám pomohou uchovat úrodu.
Na stáří kompostu se názory dosti různí, navíc byly tradiční způsoby kompostování doplněny moderními kompostéry nejčastěji z plastu a také vermikompostéry, kde “pracují“ kalifornské žížaly. Byť vždy kompostujeme podobný materiál, výsledek může být různý a bude trvat různě dlouho. A vždy samozřejmě záleží na tom, jak kompost zakládáme, jak přidáváme hmotu a jakou.
Motyčku nedáte z ruky, jen když si jdete zasprintovat s konví; po večerech rostlinkám zpíváte a pak ještě studujete ze zahradnických almanachů? Děláte pro ně první poslední - ale pořád to neroste tak, jak jste si představovali? Pak nesprávný vývoj plodin a jejich nedostatečná úroda nemusí být nutně výsledkem ne-péče nebo špatného počasí, ale nevhodného pH půdy. Co s tím?
Rajčata nám v zahradě plodí, dokud mohou, tedy dokud nezačnou mrazíky a nebo plody nezničí plísně. A jelikož bylo letošní léto deštivé a chladné, někdo dokonce začal sklízet až od konce srpna a někdo se plodů rajčat vůbec nedočkal, začaly hnít ještě zelené. Každopádně však bude brzy třeba sklidit všechny plody, i ty zelené a ještě nehnijící, nenapadené plísní. Co s nimi?
Materiál pro řízkování lze s úspěchem odebírat z různých částí rostliny. Z kořene, postranních výhonů, stonku, listů. U kaktusů například na sucho, z oddělků. Záleží pochopitelně na konkrétním druhu a jeho růstu. U bylinek se můžeme požadovaného výsledku dobrat různými cestami, s menším či větším úspěchem.
Popadaných, naďobaných od vos a jiného hmyzu, hnijících a nebo již zcela shnilých plodů jsou každoročně plné zahrady. Co ale s nimi? Můžeme je bez obav přidat do kompostu a nebo je zapotřebí velká opatrnost?
Tekoucí voda přivedená z vodovodního řádu a nebo ještě lépe studny s pitnou vodou je na zahradě požehnáním. Obzvláště v případě, že zde máte venkovní kuchyň. Ale i bez ní. Něco omýt čistou vodou včetně vlastních rukou, případně si v horku opláchnout ledovou vodou obličej, nebo pod kohoutek rovnou strčit celou hlavu, vůbec není k zahození. Ne ke všemu se prostě hodí dešťovka.
Způsobů, jak dát sousedům najevo, že jste něco víc než oni, se za léta fungování lidské civilizace už objevilo spousta. Římané dávali svou příslušnost k honoraci tím, že si zřizovali zahrady. Co se pěstovalo a prozrazovalo to o zahradnících?
Radost z famózního nálezu hub nemusí přetrvat věčně. Houby sesbírané v lese totiž dlouho nevydrží. Abyste se vyhnuli zbytečnému zklamání anebo opravdu velkým nepříjemnostem, je třeba je zpracovat hned, jak dorazíte domů.
Debatu o tom, jak správně založit a starat se o ovocný kvas, můžete považovat za cennou, byť předem ztracenou lekci v nekonstruktivní kritice. Dané téma řešené například s vlastním otcem, tchánem, sousedem, proslulým místním kořalou i uznávaným palírníkem má obvykle jen jedno jediné východisko. Děláte to špatně. Proč? Protože oni to dělají jinak.
Z jakých dřevin a jak si vytvořit vlastní větrolam, tedy bariéru chránící zahradu před silnými větry a obzvláště těmi ledovými zimními?
Co je to biofilní design? Chápat jej můžeme jako snahu o napojení člověka zpět na přírodu, jako strategický doplněk a podstatný doprovodný prvek k dnes tolik populární zelené architektuře. Že je to drobet zmatené? Nebojte.