Když už jste okolnostmi přinuceni volat někam kvůli houbám telefonem, je to buď na pohotovost anebo do mykologické poradny. Druh, o kterém teď bude řeč, vás ale nejspíš přiměje vytočit 158 a ohlásit nález mrtvoly. Na vlastní zahradě. Bez legrace.
Parní pily, mechanické mlýny. Také pletací soustruhy, parní trouba na pečení anebo záchranná brzda. Všechny tyto vynálezy si může připsat jeden pozoruhodný vynálezce. Nejvíce jej však proslavily výtahy, které byly dokonce nad očekávání bezpečné.
Bydlíme ve starém kamenném domě (tedy přesněji kombinaci kamene, hlíny a cihel), ale za více dní trvajících veder se už začíná zahřívat byt v patře i zde. Fajn je nadále jen ve vlhčím přízemí včetně průjezdu. Ale to jsou pouze drobné trable, které vždy docela rychle pominou. Jakmile totiž Česko zasáhnou tropická vedra, začne se přehřívat až polovina obytných domů. A kde chybí klimatizace, tam je vedro i v kancelářích, obchodech, restauracích a jiných provozech. A mnohem větší, než je u nás.
Dřív byla hlavním důvodem pro změnu vědeckého názvosloví rostlin jeho smysluplnost. Dnes se ale mění ve snahu obalit botaniku politickou korektností a očistit ji od pojmenování, která jitří nepříjemnou minulost.
Ne, opravdu nejde o nějaké spiknutí, jehož záměrem je utajit výskyt kolibříků v Čechách. Když totiž někomu trochu znalejšímu živočišné říše řeknete, že vám po zahradě létají kolibříci, uděláte si z ostudy kabát. Jako kolibřík sice jeden konkrétní živočich svým pohybem a způsobem letu vypadá, ale je to můra z čeledi lišajovití. Dlouhozobka svízelová.
Pokud čtete tenhle článek kolem osmé hodiny ranní, teploměry v indickém Erode už ukazují pětatřicet stupňů. A to léto ještě ani pořádně nezačalo. Nejde tu o žádný teplotní extrém, podobné hodnoty jsou tu naprosto běžné. Jen pro porovnání, průměrná roční teplota – se zasněženými zimami a prosluněným létem - se v Česku pohybuje mezi 5,5 °C až 9 °C. V Erode ta samá celoroční průměrná teplota činí 30,4 stupňů Celsia.
Že jsou v zahradách stromy důležité, o tom nemá smysl se přít. Když ale stromy do zahrady vybíráme, měli bychom se řídit několika pravidly. Malé sazeničky nám toho mnoho neřeknou, ani ty větší, vždy je třeba vědět, jak vysoko konkrétní dřevina vyroste, jak rychle poroste, jak bude mít širokou korunu (půdorys) a jak dlouhý můžeme předpokládat její život. A zároveň by nás měl zajímat tvar koruny. Vlastně je na prvním místě. Při citlivé kombinaci vhodně rozmístěných dřevin různých tvarů korun pak můžeme v zahradě vytvořit doslova ráj světla a stínů.
Zalévat o polovinu méně, ušetřit si dřinu s pletím plevelů a ještě si moci v hlavní sezóně dovolit dovolenou, aniž byste se museli bát, že vaše zahrada zajde suchem. To všechno je možné, když se inspirujete zahradníky v Austrálii.
Na teploměru pětatřicet stupňů Celsia, vy na sobě máte chlupatý kožich a někdo po vás chce, abyste běhali. To nejsou zrovna radostné vyhlídky, že? Jenže právě tohle se teď v létě odehrává všude. Vlny veder totiž nedrtí jen lidi, ale také jejich zvířecí mazlíčky. A němé tváře si o pomoc samy neřeknou. Musíte na ně brát ohled.
Réva vinná rozhodně patří mezi druhy rostlin vyznačující se velice vysokou odolností vůči suchu. Jednoduše proto, že její hlavní kořeny si dovedou pro vláhu dosáhnout i do spodních vrstev půdy. A pokud je půda dokonce dostatečně propustná, mohou se dostat až do hloubky více metrů. Samozřejmě musíme zalévat především mladé sazenice, které ještě nemají kořenovou soustavu dostatečně vyvinutou, ale i v jejich případě je zapotřebí střídmost. A pak už záleží jen na lokalitě, jejích vodních poměrech a také počasí.
Krásné a originální bydlení často vzniká na neuvěřitelných místech: ve starých kontejnerech, polorozpadlých stodolách, nepoužívaných garážích a autodílnách, či vysloužilých továrnách. Byt, který jsme navštívili v Miláně, vyrostl na místě bývalého průmyslového skladu. A i když si na začátku bylo těžké představit, že na tomto místě může vyrůst plnohodnotné bydlení, byl vytvořen velice nekonvenční byt s jedinečnou atmosférou.
Čekal snad někdo, že v konzervativním Česku budou lidé novinkám házet pod nohy okvětní lístky růží a olivové ratolesti? Digitalizace zde naráží v jakémkoli směru na obrovskou bariéru, lidé raději stojí nadále na úřadech fronty, byť v mnoha případech vůbec nemusí. A kdo říká, že daleko masivnější digitalizace úřadů už tu měla být dávno, ať raději nechodí do hospody, nebo alespoň mlčí. Někteří konzervativní Češi by se nemuseli štítit pod vlivem ethanolu ani lynčování. Odpor k novým věcem je v Česku takový, jako by vám někdo hodil do vany chcíplou krysu. A s digitalizací stavebního řízení je to stejné.
Když se řekne Měsíční zahrady, zní to jako něco poněkud periodického. Ve skutečnosti je to láska na celý život. I proto, že na rozdíl od jiných zahradních kompozic a stylů jsou tyhle zahrádky krásné nejen ve dne, ale především v noci.
V Evropě není snad romantičtější adresy, než pařížský Montmartre. Až do 18. století to byla obyčejná vesnice za hradbami, na kopci nad Paříží, která ji definitivně pohltila v roce 1860. Tehdy se „Hora mučedníků“ – to je její název v překladu – stala součástí 18. obvodu. A právě proto, že to byl tehdy učiněný Vystrkov, stahovaly se tu za lacinými nájmy nejrůznější existence.
Jako oblíbená teplomilná tykvovitá zelenina jsou okurky klasikou, která nechybí v žádné domácnosti, restauraci, prostě v gastronomii. Jsou všudypřítomné, na rozdíl od našich předků však vyžadujeme, aby okurky nebyly hořké. Navíc je to i bezpečnější, protože hořkost okurek značí vyšší obsah v určitém směru nebezpečných cucurbitacinů.
Je jich 10 ze všech koutů České republiky. Stromem roku ale může být jen jeden. V letošním ročníku ankety Strom roku se utkají nádherné stromy se zajímavou historií. Pojďte se na ně podívat na fotografiích Lucie Mojžíšové.
Požadavky klientů v tomto případě zase až tak originální nebyly. Chtěli bydlení, které by poskytovalo stín a zároveň regulovalo objem tepla přijatého vlastní stavbou. Přáli si, aby se jejich rodinný dům jasně vymezil proti hlučnému a prašnému městskému prostředí. Soukromí, klid? Ten uvnitř obydlí také rozhodně chybět neměl, stejně jako prostor pro trochu vegetace, vnitřní zahrady.
„Nemá ten pes blechy?“ „To von jako bude mít, ale to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou,“ odpovídá děda Komárek na starostlivý dotaz mladé paní Lavičkové ve filmu Na samotě u lesa. Pejsek je typický český voříšek, kříženec mnoha plemen, prostě originál. Kdysi bylo takových psíků po všech vsích nepočítaně. „A takovýho šikovnýho voříška, jako jsem tu měl vždycky, už neseženu,“ posteskl si nedávno postarší známý a dodal: „A jak pěkně lovili potkany, nejlepší byla Dáša.“
Jsou značky piva, které nám chutnají a jiné, které bychom neservírovali ani nepřátelům. Prakticky žádné se ale nehodí k likvidaci slimáků. Ne že by tahle metoda úplně nefungovala, jen zkrátka není po stránce nákladů dostatečně působivá. Přitom to jde podobně, jen laciněji a lépe.
Od hranatého melounu v přibližném tvaru krychle až po jehlanovitý a třeba i srdcový. Že jste o tom ještě nikdy neslyšeli? To byste totiž museli vycestovat do Japonska, kde jsou takové melouny předraženým hitem. I když za poslední dobu zlevnily v přepočtu z přibližně tří tisíc korun na polovinu.