Živá zahrada, přírodní zahrada, divoká zahrada. Říkáme tomu všelijak, ale máme tím vždy na mysli zahradu, které vítá život, místo, kde rádi vidíme ježky, ještěrky, hmyz, žáby, ptáky i žížaly. Vytváříme místa, kde mohou zvířata žít a rozmnožovat se. Jak založit a starat se o zahradu, která bude útočištěm různým živočichům? Jak nechat přírodu pracovat? Přečtěte si naše články na téma přírodní zahrada.
Od pátku 10.1. až do neděle 12.1. se můžete jako laici zúčastnit výsostně vědecké práce. Najdete si útočiště poblíž krmítka, abyste ptáky nerušili, a přesně hodinu si zapisujete, jací a v jakém počtu krmítko navštěvují. Svůj počin pak můžete zopakovat další přesnou hodinu na stejném místě, nebo na jiných stanovištích. A vůbec nemusí jít jen o krmítka.
Jak elegantně vyjádřit, že je někde stromů tak akorát, a jinde je jich kritický nedostatek? Možností, jak to sofistikovaně pojmout, je docela dost. Nicméně i tak se spokojenost se stavem veřejné zeleně ve vašem okolí může dost výrazně lišit. Záleží na tom, koho se zeptáte. Udělat z relativně složitého problému jednoduchou záležitost nyní pomáhá nová praktická poučka.
Je doba vegetačního klidu a to je období, kdy smíme kácet nežádoucí stromy. Nějak něčím nebezpečné, nemocné a třeba i příliš poškozené vichřicí, s narušenu statikou. Tedy když k tomu získáme povolení, pokud je zapotřebí. Co ale se dřevem z pokácený ovocných a okrasných stromů a keřů na našich pozemcích?
Malebný pozemek nad řekou Vltavou se smíšeným lesem vyrůstajícím na prudkém svahu nad vodním tokem vyžaduje citlivý přístup architektů. A opravdu zde převládla snaha začlenit dům a drobné zahradní stavby do krajiny. Žádná architektonická okázalost, jakoby se i dům napil z prostředí, ve kterém vyrostl. Bez spousty práce zahradního architekta by ale takové prostředí nemohlo vzniknout, pouze by zde stála v původním prostředí nová budova.
O brambořících je známo, že vydrží déle pěkně kvést v chladnějším prostředí. Dříve se proto pěstovaly v meziokenním prostoru špaletových oken, ta však bohužel většinou ustoupila modernějším výplním stavebních otvorů. A odnesly to právě bramboříky. Přišly o svá ideální stanoviště. Ovšem existují i mrazuvzdornější druhy a odrůdy, které bez problémů přežijí v zahradách naše zimy. Některé pak kvetou na jaře, jiné v létě a další od konce léta do podzimu.
Hledáte vhodnou půdokryvnou rostlinu, která bude kvést a plodit po celé léto? Může dokonce připomínat jahody, tedy jahodníky. Ale chutných plodů se nedočkáte, i když vypadají až tak lákavě, že někomu určitě způsobí průjem a nevolnost. Jahodka indická prostě není jahoda a s tím je třeba počítat.
Oskeruše, botanicky známá jako jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), je ovocný strom, který v sobě spojuje historickou hodnotu s praktickým využitím. Tato mohutná dřevina, dorůstající výšky až 20 metrů, kdysi běžně zdobila české a moravské sady a zahrady. Patří k tzv. starým odrůdám. Dnes se s jeřábem oskeruše setkáváme spíše vzácně, přestože nabízí mnohostranné využití.
S tímto kvízem jsme čekali na chvíli, až začne sněžit. A právě nyní u nás napadly první centimetry sněhu, přičemž stopy zvířat se pozorují nejlépe právě ve sněhu. Tu a tam něco spatříte v blátě, nějakou tu mokrou tlapku na koberci, ale sníh, to je dokonalý materiál pro otisky nášlapných částí končetin zvířat, tedy nohou, tlapek, pařátů, kopýtek... Poznáte podle fotografií stop ve sněhu, o jaká zvířata jde?
Ježek v zahradě? Určitě skvělý parťák, ale ne pro naše hry. Ježci nejsou domácí zvířátka, která domestikujeme, cvičíme a krmíme. Chcete, aby se u vás ježkovi opravdu zalíbilo? Pak ho nechte být! A zapomeňte na volný pohyb psa po zahradě. Žádné krmení, napájení, žádné odchytávání, omezování svobody. Naopak udělejte v plotu nějaké díry, aby se ježci mohli snáze dostat ven a zase zpátky. Vaše zahrada pro ně nesmí být pastí!
Areál rozšíření ne zrovna příjemných zvířecích spolubydlících se v Evropě rozšiřuje. I do Česka tak mohou (dříve či později) dorazit a zabydlet se jedovaté druhy pavouků. Co pak s nimi dál? Nepropadat panice.
"Vnitrobloky patří rozumným dospělým, kteří dobře vědí, jak s nimi naložit pro dobro všech!" Řekl by kdejaký umanutý podnikavec, který hledá, kde ve městech ještě využít nějaký ten prostor. Ale ne, vážení! Vnitrobloky vždy patřily a měly by nadále patřit hlavně dětem. Navíc jsou malými oázami zeleně, přírody uprostřed měst. Vnitrobloky jsou poklad, který se musí chránit. Pomáhají nám za veder i silného větru, bohužel je však většina z nich zanedbaná, jako by je nikdo nechtěl. A to lidem bažícím po dalších pozemcích jen nahrává.
Výstřelek, nebo unikátní alternativa k běžným modrým bazénům? Přírodní koupací jezírka jsou zajímavý fenomén, o kterém jsme si v našem podcastu povídali s jejich propagátorem a stavitelem Michalem Šperlingem.
Podzim se s námi loučí každým rokem neskutečně velkolepě. Nádherná přehršel barev je natolik citlivě namíchaná, že nikdy a nikde nejde v žádném případě o kýč. Příroda je prostě tím nejúžasnějším, nejcitlivějším malířem, jakého si lze představit. Naše lidské konání je ve srovnání s ní zcela pošetilé. Díky nádherným barvám jsou příjemnější i chladné dny, ranní mlhy, sychravé počasí. Nalijí nám do žil optimismus. A když pak tuto scenérii prozáří sluneční paprsky, je to opravdová nádhera. Poznáte dřeviny podle jejich podzimního listí? Vyzkoušejte si náš nový kvíz.
Zapudit kunu z vašeho pozemku; odradit ryjící divočáky od návštěvy vaší zahrady a zřetelně vysvětlit srncům, že stromky ve vašem sadu nejsou svačinka k okusu. Tohle všechno by měly dokázat dočista obyčejné lidské vlasy. Nejpodivnější na tom prastarém receptu je, že vlastně opravdu trochu funguje. Ale jen za dost specifických podmínek.
Řekněme, že vichřici se štěstím ustály vzrostlé stromy v zahradě, ale s někdejší důvěrou v pevnost jejich kořenů a větví ta smršť trochu přeci jen otřásla. Jak se ujistit, že dřeviny takovému náporu silného větru odolají i příště?
Kromě toho, že nějaká ta hromádka listí se bude v zahradě přes zimu hodit jako útočiště živočichům, jde o zajímavý mulčovací materiál, tepelný izolant a také budoucí hnojivo, pokud necháme listí rozložit na takzvanou listovku, nebo je jednoduše budeme přidávat do běžného kompostu. Rozhodně se nevyplatí listí spalovat, nebo vyvážet ze zahrady. Tento materiál máme zdarma a může nám posloužit stejně, jako slouží v přírodě. Příroda listí nehrabe.
Netkaná textilie, mulčovací fólie, geotextilie, respektive zbytečný černý hadr v zahradě, ze kterého se ve finále uvolňují i všudypřítomné mikroplasty. Mor, který před zhruba dvaceti lety dobyl naše veřejná prostranství i zahrady a dnes se ukazuje, že vlastně po všech stránkách jenom škodí. Proč?
Potřebují rostliny železo? Krátká odpověď zní, že ano. Delší odpověď na tom vcelku nic nemění, jen o něco důsledněji rozbíjí představy o užitečnosti nějakého šrotoviště na zahradě. Staré železo si máte nechat do sbírky pro mladé hasiče, a ne je rozsévat mezi záhonky. Tam totiž nic užitečného ve skutečnosti nesvede. Jak to?
Podpořte zahradu Panorama v soutěži Adapterra Awards, rozhodně si to totiž zaslouží. Dokazuje, že zahrada nemusí být jen krásná a promyšlená, ale zároveň může být i šetrná k přírodě. Navíc můžete mít právě takovou zahradu i vy. A třeba i na místě, které bylo dříve zanedbané a nevyužívané. Panorama je projektem manželů Halamových, který ukazuje, jak může promyšlený design spolu s chytrým hospodařením s vodou vytvořit zelenou oázu. Takovou oázu, která potěší oko, přitom však pomáhá krajině v boji se stále častějšími extrémy počasí.
Především jde o podzemní zásobní orgány jiřin, mečíků (gladiol), kan (dosen) a begonií. Hlízy a cibule mnohých trvalek zimu v půdě bez problémů přežijí, mnohé na jaře kvetoucí druhy na podzim do půdy v zahradě dokonce vysazujeme, ale jsou právě i výjimky. Můžeme sice zariskovat a povrch půdy na záhonech, kde pěstujeme výše zmíněné jiřiny, mečíky, begonie a kany můžeme zateplit, i tak je ale výsledek více než nejistý a úbytek rostlin bude v další sezóně značný. Možná nevyroste nic. Tradiční zkušenosti a postupy není radno podceňovat.