Se stavbami v přírodě se pojí nejedna potíž. Už třeba to, zda se snažit vměstnat v nich vše pod jednu střechu, ovšem za cenu toho, že budou neúměrně velké. Anebo zda to nevyvážit rozdělením jednoho nepřiměřeně velkého objektu na dva menší, které lépe splynou s okolní krajinou. Právě tak, jak to udělali v La Paloma.
Žít v Praze a přitom mít zahradu jen kousek cesty od bytu? To by byl pro spoustu lidí splněný sen. Jenže i o naplněné sny je třeba se zasadit, jak se přesvědčili majitelé jedné takové velké zahrady. V sezóně tu pochopitelně chtěli trávit co nejvíce času, ale potřebovali k tomu vylepšit stávající zázemí. Nahradit starší kůlnu slušivější a praktičtější chatkou. Zahradním pavilonem. Nebo miniaturním domkem?
Ytong je všestranný a přizpůsobivý, prostě dokonalý univerzál. Nezáleží, zda rekonstruujete svépomocí, nebo vám úpravu domu či bytu realizuje stavební firma – přizpůsobivost a „snadnost“ Ytongu oceníte v obou případech. Systém stavebních komponentů Ytong vám umožní provést rekonstrukci malého i velkého rozsahu. S odpovídající statikou, bez rizik tepelných mostů a s propracovaným řešením detailů.
Evoluce je o vývoji. Ale to nutně neznamená, že by směřovala jen jedním směrem. Občas jeden dobře myšlený krok kupředu znamená v praxi dva až tři kroky nazpět. V případě modernizace starých budov, jejich adaptaci na klimatické změny, to platí velmi často.
Stavebnictví u nás nejen stagnuje, ale propadá se. A nejde o nějakou periodickou krizi (cyklický útlum), ale již můžeme otevřeně hovořit o pořádném průšvihu. Ne, řeč není o nové stavebním zákonu a digitalizaci stavebního řízení, to se časem srovná, i když je to nyní problém také. Řeč je o pádu stavební produkce do propadliště, který s sebou strhává i další obory. Podrobněji se tématem zabývali na svethospodarstvi.cz v článku nazvaném “Stavebnictví není v cyklickém útlumu, ale v systémovém průšvihu“.
Každý malý byt je pro architekta velkou výzvou. Téměř vždy vyžaduje nějaké neobvyklé řešení, které aspoň opticky zvětší místnosti či přidá trochu úložného prostoru. A přesně to je i případ jednoho obyčejného malého jednopokojového bytu o obytné ploše 39 m2 v srbském Novém Sadu, který jeho noví majitelé chtěli přeměnit v moderní pohodlné bydlení.
Nedá se to nazvat rekonstrukcí, byť se tu obnovovalo ve velkém. Aby to vypadalo stejně krásně, jako kdysi. Jen o pár metrů vedle. Tahle stavba totiž byla trám po trámu, kámen po kameni, přesunuta.
Zmenšenou obdobu Eiffelovy věže máme i v Čechách. Za jejím vznikem stojí světová výstava v Paříži v roce 1889 (zároveň datum dokončení Eiffelovky) a členové Klubu českých turistů, kteří se do nové pařížské dominanty doslova zamilovali. Rozhodli se proto postavit podobnou i v Praze, i když poměrně menší. Menší země, méně lidí i peněz = menší věž, ale princip byl stejný. A osud také tak trochu dramatický, ale ne moc.
Sníh. Ba přímo metry sněhu, závěje. Jakkoliv neuvěřitelné se něco takového právě zdá být, na takové klima je skvěle připravená moderní chata z Krkonoš. Tam, kde dnes proudí davy turistů v nátělnících a žabkách, bude hájit dál pohodu jedné rodiny i během pohádkově mrazivé zimy.
Co je víc než jedna terasa? Správně, dvě terasy. Názorně to ukazuje penthouse z Barcelony. Sice toho moc nemá uvnitř interiéru, ale o to víc místa nabízí venku, mimo zastřešenou plochu. A spolu s ní krásně dorovnává chybějící prostor k obývání.
Čekal snad někdo, že v konzervativním Česku budou lidé novinkám házet pod nohy okvětní lístky růží a olivové ratolesti? Digitalizace zde naráží v jakémkoli směru na obrovskou bariéru, lidé raději stojí nadále na úřadech fronty, byť v mnoha případech vůbec nemusí. A kdo říká, že daleko masivnější digitalizace úřadů už tu měla být dávno, ať raději nechodí do hospody, nebo alespoň mlčí. Někteří konzervativní Češi by se nemuseli štítit pod vlivem ethanolu ani lynčování. Odpor k novým věcem je v Česku takový, jako by vám někdo hodil do vany chcíplou krysu. A s digitalizací stavebního řízení je to stejné.
Možností, jak zhmotnit své představy o vlastním bydlení, je více. Ať už si vyberete dodavatelskou firmu, postavíte dům na klíč nebo svépomocí. U jakékoli varianty existují důvody, proč byste měli mít o jednotlivých procesech alespoň základní znalost. Umožní vám to lépe pochopit souvislosti, které předchází finálnímu bydlení.
V Evropě není snad romantičtější adresy, než pařížský Montmartre. Až do 18. století to byla obyčejná vesnice za hradbami, na kopci nad Paříží, která ji definitivně pohltila v roce 1860. Tehdy se „Hora mučedníků“ – to je její název v překladu – stala součástí 18. obvodu. A právě proto, že to byl tehdy učiněný Vystrkov, stahovaly se tu za lacinými nájmy nejrůznější existence.
Požadavky klientů v tomto případě zase až tak originální nebyly. Chtěli bydlení, které by poskytovalo stín a zároveň regulovalo objem tepla přijatého vlastní stavbou. Přáli si, aby se jejich rodinný dům jasně vymezil proti hlučnému a prašnému městskému prostředí. Soukromí, klid? Ten uvnitř obydlí také rozhodně chybět neměl, stejně jako prostor pro trochu vegetace, vnitřní zahrady.
Civilizační vymoženosti automaticky neznamenají jen přínos, univerzální dobro. Za užitečnými vynálezy se totiž táhnou i problémy. Své o tom vědí indiáni z amazonského kmene Marubo. Jejich starý svět skončil tam, kde začalo vysokorychlostní připojení.
Hledáte způsob zhodnocení financí a přemýšlíte o investici do nemovitosti? Máme pro vás pár tipů, nad čím se zamyslet, abyste zjistili, jestli se právě ve vašem případě jedná skutečně o optimální možnost zhodnocení peněz.
V anketách o nejužitečnější, nejvýznamnější, největší, nejgeniálnější vynálezy lidstva se objevuje kde co. V žádné z anket však nenajdete vynález nejvýznamnější, totiž města. A je to tak vlastně správně, jelikož nejde o vynález jako takový, nýbrž přirozený důsledek vývoje lidstva. Možná i principiálně důsledek vývoje inteligentních společenství. Proč jsou ale chudinské čtvrti vždy na východě měst? A proč nás i přes veškerou prosperitu neustále provází unifikace, nuda a šeď?
Za výmoly na silnicích zpravidla neděkujeme. Jeden viník by se ale nabízel. Jednou z prvních metropolí, která šla v asfaltování celému světu příkladem, byl totiž Londýn. Když si tu zvolili, že vymění staré a zaostalé dláždění v ulicích, vzali to pořádnou oklikou.
V Říčanech už chaty nehledejte. Pár jich tu samozřejmě ještě zbývá, ale s tím, jak se mění plán zástavby, na kdysi příměstské rekreaci zasvěceným pozemkům dnes rostou novostavby rodinných domů. Projekt jednoho rodinného domu však na tu proměnu reaguje, byť se minulosti místa úplně nezříká. Chatou je silně inspirovaný.
Co vidíte ze svého obývacího pokoje? Jaký výhled se vám nabízí? Aniž bychom to dál pitvali, raději řekneme, že výhled z obývacího pokoje v šestimilionovém Santiagu obvykle za mnoho nestojí. A právě proto se jeden zdejší obyvatel rozhodl, že si zaopatří lepší. Daleko od města, v horách. Kde si nechal postavit chatu. S výhledem naprosto fantastickým.