Prací na zahradě svému tělu i duši prospějete stejně, ne-li lépe, než na rotopedu. Dřina na zahradě totiž nepřináší jen plody úrody a vůni vypěstovaných květin, ale celou řadu fyzických a psychologických benefitů.
Můžete si pořídit obyčejnou pergolu ze dřeva a můžete ji zastřešit. Ale také nemusíte. Můžete však mít i takovou pergolu, která nabídne mnoho funkcí, přitom má jednoduchý, čistý a zároveň moderní vzhled. Bioklimatické pergoly reagují na vysoké nároky zákazníků na užitnou hodnotu pergol a minimalizaci nedostatků jejich tradičních řešení.
Jako by se ta drobná epizoda stala teprve před vteřinou. Houbař se posadí s košíkem na terásku místní restaurace a dá si malé pivo. Má opuchlý spodní ret, vlastně celá ústa, ale přes neudržované strniště není vidět místo hmyzího vpichu. „Dostal mě sršáň,“ procedí skrz zuby, přitom se mu však radostně blýsknou oči. „Ale stálo to za námahu, mám pořádnou čagu, rostla na bříze kousek odsud. Prý se u nás vyskytují na každé tisícáté…“
Nejdůležitějším pilířem zelené infrastruktury měst a základním kamenem při urbanistickém rozvoji nejsou technologie ani žádné složité moderní materiály, ale stromy. Nabízí toho totiž mnohem víc, než si uvědomujeme: zlepšují kvalitu ovzduší, pohlcují hluk i smog a dokáží fungovat jako pomyslná klimatizace měst. V parném létě totiž na hustě zastavěných ulicích umí snížit teplotu až o 20°. Jak na co nejširší výsadbu stromů ve městech, které jsou protkané sítí silnic a chodníků i kanalizačního, vodovodního či plynového vedení?
Festival dřeva je vlastně akční zábavou pro celou rodinu, kterou není radno si nechat ujít. Už v sobotu 14. září to propukne přímo v Bělském lese u Ostravy. A bude to skutečně den plný dobrodružství, vůně lesa, tradičních řemesel a zábavy pro všechny generace. Letos se na vás chystá již 19. ročník Festivalu dřeva a vstup je jako vždy zdarma.
Zimní zahrada je všeobecně známý pojem, jenže si pod ním každý představuje něco trochu jiného. A skutečně není zimní zahrada vždy stejná, i když každá zvětší náš obytný prostor a každá představuje multifunkční místo určené k relaxaci, pěstování rostlin a mnoha dalším činnostem. Zimní zahrady umožňují i výhledy do krajiny, můžeme zde pořádat posezení či party za nepříznivého počasí, můžeme zde obědvat, popíjet ranní kávu, chovat třeba exotické opeřence. Jaký je rozdíl mezi zimní zahradou sezónní (nezateplenou, studenou) a teplou (celoroční)?
Na trvalkové záhony kleopatřina jehla, tedy správně česky mnohokvět hroznatý, rozhodně patří. A aby ne, nádhera květenství a neskutečná paleta barev tvoří z této rostliny skvělý solitér i exemplář do skupinových výsadeb. Pokud hledáte pro svou zahradu něco opravdu neobvyklého, kleopatřina jehla zaručeně vyrazí dech každé vaší návštěvě, stejně jako kolemjdoucím. A vlastně i vám samým. Rok za rokem.
Ušlechtilé plísně tolerujeme možná u sýrů a salámů, ale konzumace zeleniny napadené houbami? Nebo obilovin? To už je pro nás trochu moc. Mexičané by s námi ale nesouhlasili. Už po staletí si pochutnávají na Huitlacoche. Nazývají ji černým zlatem, aztéckým kaviárem. I když ve skutečnosti jedí kukuřici napadenou snětí.
Výzkumníci z laboratoří Floridské univerzity na Vero Beach zjistili již v roce 2011, že až 20 % lidské populace je pro komáry obzvláště zajímavá cílová skupina, delikátní, chutná a preferovaná. Důvodů je přitom dlouhá řada a věda má na toto téma spoustu odpovědí. Bohužel však z praktického hlediska těžko využitelných. Některé proměnné totiž neovlivníme a komárů je navíc na planetě přibližně více jak 3000 druhů. Pokud byste chtěli přestat být lákavou potravou pro všechny, byl by to úkol na celý lidský život. Nesplnitelný.
Horké léto není zase tak velkou novinkou. S vlnami veder se potýkali už naši předci, a nejen v Evropě. Přitom přišli v průběhu historie s celou řadou nejrůznějších adaptací. Jak to tedy dělali za veder dříve? A nedal by se náhodou nějaký z těch nápadů použít i dnes?
Překrásná historická města i velkolepé moderní metropole často trpí problémem, s nímž se veřejně raději nechlubí. Kanalizace, chodníky a opuštěné stavby tu zabydlují nezvaní hosté. Hlodavci. V Evropě spíše potkani, jinde se až nepříjemně dobře daří krysám. Co s nimi? Že ne každé deratizační řešení je v takové situaci spolehlivé dokládá i případ návnad s antikoncepcí.
Štěkání sousedova psa je podle nového občanského zákoníku vlastně imisí. Jde jen o to, zda tato imise “vniká na váš pozemek v míře nepřiměřené místním poměrů a zda podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku“. Je nasnadě, že se až takto šalamounsky sepsané litery zákona nepostaví automaticky na vaši stranu. Vždy je lepší komunikovat, domluvit se.
Všechny cesty vedou do Říma, říká se. A že to bylo nějakých cest, které se v centru kdysi největšího a nejlidnatějšího města světa sbíhaly. Tolik zpevněných povrchů v poměru k zastavěné ploše na jednom místě pak přirozeně vyvolává představy o tom, že v takové starověké metropoli bylo v létě opravdu pořádné horko. Vždyť neměli ani klimatizace! Jenže zdání klame.
Dokonale střižené, svěží zelené a zdravé trávníky chce v zahradě mnoho z nás, jenže se to mnohým pořád nedaří. Jakých se na trávnících dopouštíme v létě největších chyb? Jak je napravit a jak zlepšit kondici svého trávníku po letních vedrech?
Leckde právě čteme a slýcháme, že se letos přemnožily vosy, že jich tolik nikdy nebylo, že jsou agresivní. Jenže možné přemnožení vos nelze podle odborníků nijak prokázat, chybí totiž exaktní data, databáze, vosy nejsou systematicky sledovány.
Po krupobití je třeba pomoci rostlinám co nejrychleji to jen jde. Jedině tak se ještě dá alespoň něco zachránit. Kromě pomlácených listů a plodů, kromě mrazu, který popálí rostlinné tkáně, jsou nejnebezpečnější následně se šířící hniloby. A právě ty mohou vaše dosavadní snažení dorazit. Jak po krupobití pomoci zahradě, aby přeživší rostlinstvo rychle obnovilo svou předchozí dobrou kondici?
Se stavbami v přírodě se pojí nejedna potíž. Už třeba to, zda se snažit vměstnat v nich vše pod jednu střechu, ovšem za cenu toho, že budou neúměrně velké. Anebo zda to nevyvážit rozdělením jednoho nepřiměřeně velkého objektu na dva menší, které lépe splynou s okolní krajinou. Právě tak, jak to udělali v La Paloma.
Je to jako z Haškova Švejka, vážení, když se zbláznil velitel brigády Ritter von Herbert a začal rozesílat na všechny strany telegramy s nesmyslnými rozkazy. Odvezen byl do Vídně. Názvoslovná komise ČSO se totiž jala ve velkém přejmenovávat ptačí druhy a provedla to tak důkladně, že byla radši výborem České společnosti ornitologické zrušena. A co víc, výbor dokonce „neplánuje vést aktivní kroky k založení nové komise, ale bude se odpovědně zabývat všemi návrhy na zřízení nové komise, pokud by případně přišly.“ Velitel brigády je tedy ve vídeňském blázinci a žádný nový velitel jej nenahradí.
Žít v Praze a přitom mít zahradu jen kousek cesty od bytu? To by byl pro spoustu lidí splněný sen. Jenže i o naplněné sny je třeba se zasadit, jak se přesvědčili majitelé jedné takové velké zahrady. V sezóně tu pochopitelně chtěli trávit co nejvíce času, ale potřebovali k tomu vylepšit stávající zázemí. Nahradit starší kůlnu slušivější a praktičtější chatkou. Zahradním pavilonem. Nebo miniaturním domkem?
Okoličnaté květenství vytrvalého kalokvětu připomíná tak trochu třeba kvetoucí česnek, akorát květy jsou o dost větší a působivější. Právě pro typ květenství a velikost květů bude fenomenální kalokvět určitě významným příspěvkem vaší kvetoucí zahradě. A co víc, pěstovat jej lze i jako kvetoucí pokojovou rostlinu. Respektive jinak než v přenosných nádobách kalokvět nepěstujte. Nepřežil by v zahradě naše zimy.