Jak na pěstování tropického ovoce v našich domácích podmínkách? Přečtěte si rady, tipy a návody na pěstování exotických plodů, a to jak na zahradě tak i pokojových rostlin vhodných do domácnosti. A třeba tady najdete tipy, jaké exotické ovoce ochutnat.
Stranit se věcí, které přichází odjinud, vyhýbat se novinkám a bát se nepůvodního. I to jsou symptomy xenofobie, strachu z cizinců. Která se nemusí projevovat jen vůči cizím osobám. Nedůvěru můžeme cítit ke všemu, co k nám přichází z neznámých končin. Proklínat globalizaci kvůli tomu ale nemusíte. Nepředstavuje jen zlo, ale i chutné zážitky.
Někdy se vyplatí podívat přes plot nebo za hranice, a nasbírat tam trochu inspirace. V zahraničí se totiž učí zahradníci pěstovat a kuchaři využívat zeleninu, která je místně snadno dostupná, nenáročná na pěstování a přitom chutná. A některé exempláře by se uchytily i u nás.
Jahodový strom, tak se říká stálezelenému pokojovému keři, jehož šťavnaté plody chutnají podobně jako jahody. Potřebujete k tomu jediné, od dubna do října letnit tuto subtropickou pokojovou rostlinu na slunném stanovišti, nebo alespoň v polostínu.
Začalo to jezuitským mnichem Ferarim, který když spatřil poprvé nádherné květy mučenky, připomněly mu trnovou korunu a okvětní lístky pro změnu symboliku deseti apoštolů, kteří byli u Kristova ukřižování. Latinský název Passiflora proto vznikl spojením slov utrpení (passio) a květ (flos). Květ utrpení. Ovšem skutečné utrpení květy mučenek nepřináší, naopak opojnou krásu a po dozrání bobulovitých plodů i chuť. A dokonce též zdraví. Zlepší náš spánek a pomohou nám se závislostí na nikotinu.
Banánovníky vypadají na první pohled jako typické tropické rostliny. Jejich habitus má nepopiratelně tropický ráz. Přesto ale existují druhy banánovníků, které u nás lze v nižších a teplejších polohách pěstovat v zahradě celoročně, dokonce vám budou plodit banány. A pěstování banánovníků v zahradě má ještě jeden význam, banánovníky totiž zabírají v interiérech příliš mnoho místa. Pokud je pak chceme v sezóně letnit venku, bývá dost složité přemístění objemných a těžkých květináčů.
Hruškojablko nashi připomíná jablko jen tvarem, hrušku v sobě nezapře ničím. Právě chroustám dužninu nashi. Že by byl tento plod šťavnatější a sladší než naše hrušky, jak se v různých zdrojích uvádí, to si nemyslím. Zajímavou chuť ale má.
Palmový olej je momentálně tím nejrozšířenějším a nejpopulárnějším rostlinným olejem na světě. Nicméně dopady jeho pěstování na životní prostředí jsou děsivé. Spotřebitelé, kteří se mu proto chtějí vyhnout, se ale musí mít na pozoru. V popisu složení výrobků se totiž skrývá pod nejrůznějšími názvy.
Chcete se při louskání ořechů tak zapotit, že vás na jejich jádra přejde chuť? Anebo chcete, aby vás vnoučata jednou proklela slovy „Co to tady ten bláznivý dědek tenkrát vysadil?“ Pak si kupte místo sazenice ořešáku královského ořešák černý čili americký.
Právě bílé jahody ocení především alergici, sice tyto jahody vypadají nezrale, ale není to pravda. Na bílých jahodách (odrůdách jahod a jejich plodech) si pochutnáte právě, když zbělají. Rozdíl oproti červeným plodům jahodníků je v absenci proteinu Fra A 1 (Fragaria allergen A1), který může jak za červenání jahod, tak za alergie na ně. Není to však až tak jednoduché, velký podíl na červenání jahod má i sluníčko a antokyany produkované právě slunečním zářením. Tak alespoň zní ohlasy z Japonska.
Jestli vinařům, gurmánům, ale i jen obyčejným turistům vyrazí nějaké vinice dech, pak jsou to ty na Lanzarote, nejsevernějším ostrově souostroví jménem Kanárské ostrovy, oblíbené turistické destinaci. Zdejší vinice jakoby vypadly z fantaskních představ o budoucnosti lidského osídlení Marsu.
Rajská jablka sice pochází z Ameriky, ovšem poté, co se dostala do Evropy, měla dlouho prapodivný osud. Až za francouzské revoluce prý navrhl horlivý kuchař republikánům, aby jedli červené plody rajčat na znamení oddanosti revoluci. A rajčata se rychle stala fenoménem. Navíc se prý v Evropě rajčata objevila na jihu před osmi sty až tisíci lety zcela přirozeně, ovšem nebyla konzumována.
Mýty o tak nebezpečných stromech, ke kterým se nesmíme ani přiblížit, jsou staré jako lidstvo samo. Většinou ale zabíjelo něco, co bylo na stromě či ve stromě ukryté, tedy nejčastěji něco živočišného. Jenže mancinela obecná, která roste při pobřeží tropické Ameriky, je opravdu extrémně nebezpečná. Proč?
Taro kořen je doslova zázrak nabitý vitamíny a minerály. A kromě toho, že výborně chutná, také léčí. Bohužel právě tuto delikatesu dosud ochutnal jen málokdo z nás a také se u nás nepěstuje, jelikož jde o druh, kterému prospívá klima tropické a snese i subtropy. Ovšem v našich obchodech již tento sortiment najdete, tedy především v těch asijských. Proč právě taro kořen vyzkoušet?
Baobaby nemůžeme v našich podmínkách pěstovat jako stromy, ale v květináči si můžeme ve svém bytě tuto raritu piplat neomezeně. A ani nemusíme být zrovna milovníci bonsají. Sazeničky baobabu si přitom můžeme pořídit férově a dostatek semen k vyklíčení nám poskytne jediný plod. Nejčastěji se u nás dostaneme k semenům a sazeničkám afrického baobabu prstnatého.
Pravda, plody keře jménem dekaisnea nejsou prý příliš chutné, chutí připomínají rajčenku a vodní meloun, jsou však též dekorativní a vůbec celý keř se neztratí v okrasné výsadbě zahrady. Pěstovat přitom lze tuto dřevinu v našich klimatických podmínkách velmi dobře, snese i tuhé mrazy.
Australan Hussam Saraf narouboval deset různých plodů ovoce na jediný strom, čímž se stal novým držitelem Guinnessova rekordu. Konkrétně ze svého zázraku sklízí dvě odrůdy švestek, dvě odrůdy nektarinek, dvě odrůdy broskví, jednu meruněk, višní, mandlí a hybridu meruněk a broskví.
Že u nás roste spousta vlašských i lískových ořechů ví každé, ale právě ty, které si pořídíte v obchodech, vůbec nemusí být tuzemského původu. Natož oříšky cizokrajné. Při konzumaci oblíbených a dlužno říci, že i dost drahých ořechů, vlastně cestujeme pomyslně po celém světě.
Čím letos ozvláštnit štědrovečerní sváteční tabuli? Sušené datle, fíky a tuzemské křížaly, to má o Vánocích na stole snad každý. Vlašské a lískové ořechy, madle, pistácie, ořechy kešu a para, arašídy, to je již také známá, i když dost drahá klasika. Ale co dál? Když budete chvíli pátrat, narazíte na delikatesu jménem ořechy piniové. I když, o ořechy vlastně vůbec nejde. Jsou to vlastně semena sbíraná z borovic. Na druhou stranu jsou však všechny ořechy semeny.
Cedráty, méně známé citrusy, pochází z Blízkého Východu, odkud se rozšířily do subtropů i tropů Starého i Nového světa severní polokoule. A právě tyto obří aromatické citróny můžete zkusit pěstovat i doma. Obdivovatele a pěstitele subtropických rostlin cedrát zaručeně nadchne.
Subtropy a tropy mají jednu specialitu, produkční pěstování kaktusů. A právě opuncie jsou nejčastěji pěstovaným kaktusem kvůli chutným plodům. V Maroku jsem je ochutnával poprvé a samozřejmě jsem si při loupání plodů opuncie nevzal rukavice, vlastně jsme s sebou ani žádné neměli. Droboučké trichomy, respektive trny s háčky (takzvané glochidie), se mi zapíchaly do prstů a byl to velice nepříjemný zážitek. Chuť opuncií za to ale stála.