Pohled do mapy odhalí, že nejvýznamněji rozšířené jsou písčité půdy na jihu Moravy a pak na východě Čech. Mimo tyto dva regiony na ně narazíme ještě tu a tam v nivách řek a dalších geologicky podmíněných lokalitách. Podstatné je, že nikde je zahradníci, natož pak agronomové či zemědělci, nevítají s nadšením. Písčité půdy jsou totiž jiné.
Ne každá rostlina pěstování bez substrátu, tedy jen ve vodě, docení. Ty následující si ale rozhodně nestěžují, pěstování ve vodě dokonce vítají, jsou na ně totiž dobře adaptovány. Pěstováním ve vodě si usnadníte jejich množení a úspěšný růst.
Orsej jarní neboli babí pysk je bylina, která dříve léčila kurděje, bradavice a hemeroidy, později se však upustilo od její aplikace na pokožku, protože mohla způsobovat nepříjemné puchýřky. Nedoporučuje se dokonce ani trhat. Stejně tak se upustilo od konzumace, protože je prostě jedovatá. Od středověku se tato rostlina používal jako účinný prostředek pro zastavení krvácení, proto také fungovala pro svou svíravou schopnost právě na hemeroidy. V každém případě jde však o krásně kvetoucí bylinku s pohlednými vejčitými listy, ke které se ale musíme sklonit hodně nízko, stonky nemá vyšší jak 15 cm.
Zaujal mě výňatek z knihy Radka Mikuláše “Krajiny typu dandžia a jiné eseje o vědě“, kde autor dochází na základě výzkumů mladého českého přírodovědce Stanislava Knora k překvapivému zjištění, že možná žijeme v době, kdy je hmyz čtyřikrát početnější (či žravější), než byl kdy předtím. A že tedy neustálé katastrofické strašení vymíráním hmyzu a prudkým poklesem biodiverzity vlastně může být jen návratem do původního stavu.
Kolegova švagrová vytáhla z truhlíku jakési prapodivné patvary hmyzu a poslala nám fotografie v domnění, že jde o larvy lalokonosce. A ano, je to lalokonosec, ale ne larvy, nýbrž kukly. Kukla lalokonosce je totiž volná, s pohyblivými tělními přívěsky (čili základy pohybových orgánů, noh a tykadel), je žlutobílá, jakoby průsvitná a tvarem připomíná dospělého brouka. Lalokonosec je bohužel nepříjemný škůdce, jehož larvy způsobují vážné škody na koříncích rostlin, dospělci pro změnu páchají škody okusem listů a někdy i žírem celých rostlin. Braňte své rostliny, pokud na tyto škůdce narazíte.
Doba pro přesazování pokojových rostlin nastává již na konci zimy. Někdo si počká až do jara, jiný nelení a přesadí své pokojovky ještě předtím, než se na konci období vegetačního klidu zase probudí. Je to vůči nim nejšetrnější. Ovšem právě do minerálního substrátu můžeme přesadit jakékoli v interiérech pěstované či venku letněné rostliny kdykoli. Včetně bylinek. Naopak je přesazení do minerálního substrátu pro rostliny velkou vzpruhou, nikoli stresem.
Vitálka poléhavá, které se také říká aztécké zlato, patří mezi bohatě kvetoucí letničky. Rozrůstá se přitom spíše do šířky, ne do výšky, využít ji proto lze i jako letničku půdokryvnou. A proč právě aztécké zlato? Stačí se podívat na tu záplavu žlutých květů a vezmeme-li ještě v úvahu, že pochází ze středu Ameriky včetně Mexika, je jasno.
Přemíra vlhkosti ve vzduchu je vcelku nepřekvapivý problém, s nímž se potýká většina domácností. Jedno z řešení tohoto problému naopak docela překvapivé je. A potěší milovníky pokojovek. Je doporučováno instalovat si přímo do sprchového koutu pokojové rostliny.
Řeknete si: „Slunečnice a v dubnu. Co je to za nesmysl?“ Jenže není, právě od konce března je totiž vhodná doba na výsev semínek a rychlení sazenic, které přesadíme ven až po půlce května, kdy bude větší jistota teplého počasí a hlavně by již neměly hrozit mrazíky.
Na první pohled vypadají jako ty nejnudnější rostliny, které rostliny vlastně ani moc nepřipomínají. Najít lásku k té pichlavé kráse vyžaduje jistý čas, a jejich pěstování je učiněnou školou trpělivosti. Přesto kaktusy dokáží zaujmout a překvapit. Pokud jste jejich kouzlu dosud nepropadli, pár zajímavostí o nich vám k tomu může pomoci.
Invazní rostliny tropí neplechu všude, kde se jim začne dařit. Především začnou potlačovat původní druhy. Existují seznamy nejnebezpečnějších invazních druhů pro konkrétní geografické a tedy i klimatické oblasti, lokality. Jenže poslední výzkumy ukázaly, že to není až tak jednoduché. Že invazní druh nezačne hned páchat zlo, ale že se dlouhou dobu adaptuje na své prostředí, testuje je, než skutečně udeří. Vlastně jsou veškeré nepůvodní rostlinné druhy potenciální tikající časovanou bombou, jejíž výskyt může přerůst v invazi. Proč je toto poznání až tak burcující a nemělo by nás nechat chladnými?
Výsledky testu životaschopnosti semen vodou trochu připomínají ordály (ordálie), tedy boží soudy s údajnými čarodějnicemi. Také totiž odsuzuje nevinné. Celá metoda má nejspíš nějaký praktický základ v historii, ale správný postup provedení si už nikdo dávno nepamatuje.
Jahodový strom, tak se říká stálezelenému pokojovému keři, jehož šťavnaté plody chutnají podobně jako jahody. Potřebujete k tomu jediné, od dubna do října letnit tuto subtropickou pokojovou rostlinu na slunném stanovišti, nebo alespoň v polostínu.
Zahrada by měla spíše připomínat nedbalou eleganci tuláka okolní přírodou, neměla by se stydět za druhy typické pro dané místo, naopak by je měla vyzdvihnout a citlivě zapojit. S tuláckou holí v ruce, šátkem okolo krku, kloboukem a fotoaparátem vymyslíte mnohem lepší koncepci zahrady, než když si nakoupíte tuny moudrých knih.
Uspěchaná doba nahrává trendům, které nám všemožně usnadňují život i tam, kde by práce měla být radostí. Například při pěstování domácích květin, tedy těch pokojových. Estetika minimalismu tu dospěla tak daleko, že je dnes nesmírně populární pěstovat rostliny úplně bez substrátu, jen tak ve vodě. Možná tomu přijdete na chuť.
Zelenina a ovoce pro psa? Zbláznili jste se? Vůbec ne, stačí pozorovat. Kdo pejsky chová a to dost dlouho a už mu pod rukama prošla celá řádka psích osobností, určitě si vypozoroval, že mnozí rádi louskají vlašské ořechy a dobývají z nich na tuky bohatá jádra, jiní šílí po přezrálých švestkách spadlých na zem, někteří se dokonce zakousnou do jablka a hrušky. Co ale dělají všichni, to je občasné okusování travního porostu a po čase tuto hmotu zase vydáví. Proč to dělají? Pomáhá jim při trávení. Jde o zvyk zakódovaný v jejich genetice.
Ano, rýmovník je doslova zázrakem pro naše rýmou ucpané nosy a nachlazená těla, i když ne všespásným. Někomu stačí, jiným nezabere. Rýmovník ale využijeme také v kuchyni, dokonce podobným způsobem jako neméně aromatickou a antibakteriální (antibiotickou) šalvěj. Navíc podporuje trávení a brání nadýmání z konzumované potravy. Čerstvé lístky rýmovníku tedy můžeme vložit do nosu, připravit z nich léčivý čaj či tinkturu, ale také chutné pokrmy, které rýmovník ochutí (okoření) neopakovatelným způsobem. Léčivá bylinka i koření zároveň.
Chtělo by se napsat laciný podvrh. Ale zrovna orchideje s modrými květy k těm nejlevnějším nepatří. Právě proto, že jsou tolik odlišné, se prodávají za dvojnásobek ceny. Tu vysokou přirážku ve skutečnosti platíte za obyčejnou bíle kvetoucí orchideu a trošku potravinářského barviva.
S životností semínek mohou být problémy. Ta, která využíváme asi nejčastěji, totiž obvykle dlouho nevydrží. Letos nespotřebovaná ne vždy přečkají životaschopné do další sezóny. Zázraky se nedají slíbit, ale správným způsobem skladování můžete dobu životnosti prodloužit.
Pěstování těch nejhodnotnějších z bylin vlastně není obvykle vůbec složité. A platí to i pro rýmovník, doslova zázrak pro naše rýmou ucpané nosy a nachlazená těla. Nejlepší je přitom vkládat do nosu čerstvé lístky, které jsou prsty poškozené tak, aby uvolňovaly co nejvíce silic. Jenže rýmovník také využijeme v kuchyni a dokonce podobně jako neméně aromatickou a antibakteriální (antibiotickou) šalvěj.