Vše o ochraně přírody a ekologii v souvislosti s bydlením, stavbou a zahradou. Jak se chovat šetrně k životnímu prostředí, jak minimalizovat svůj dopad, jak bojovat se změnou klimatu?
Překrásná historická města i velkolepé moderní metropole často trpí problémem, s nímž se veřejně raději nechlubí. Kanalizace, chodníky a opuštěné stavby tu zabydlují nezvaní hosté. Hlodavci. V Evropě spíše potkani, jinde se až nepříjemně dobře daří krysám. Co s nimi? Že ne každé deratizační řešení je v takové situaci spolehlivé dokládá i případ návnad s antikoncepcí.
Leckde právě čteme a slýcháme, že se letos přemnožily vosy, že jich tolik nikdy nebylo, že jsou agresivní. Jenže možné přemnožení vos nelze podle odborníků nijak prokázat, chybí totiž exaktní data, databáze, vosy nejsou systematicky sledovány.
Vynálezci a propagátoři již téměř nábožného evropského Green Dealu došli tak daleko, že neexistuje jiný kandidát na post předsedkyně Evropské komise než Ursula von der Leyenová. Nikdo jiný si to už na krk ani nevezme a znovuzvolena také byla. Jenže zapomínají na jednu podstatnou věc. Když totiž opomenou chladnější oblasti světa, které jsou s výjimkou některých částí Evropy a Severní Ameriky minimálně osídlené, většina lidí planety má problém s vedrem, přehříváním.
Je to jako z Haškova Švejka, vážení, když se zbláznil velitel brigády Ritter von Herbert a začal rozesílat na všechny strany telegramy s nesmyslnými rozkazy. Odvezen byl do Vídně. Názvoslovná komise ČSO se totiž jala ve velkém přejmenovávat ptačí druhy a provedla to tak důkladně, že byla radši výborem České společnosti ornitologické zrušena. A co víc, výbor dokonce „neplánuje vést aktivní kroky k založení nové komise, ale bude se odpovědně zabývat všemi návrhy na zřízení nové komise, pokud by případně přišly.“ Velitel brigády je tedy ve vídeňském blázinci a žádný nový velitel jej nenahradí.
Na velkých a zásadních změnách se často podílejí ty nejnepatrnější maličkosti. A krásně to platí i v případě okřehku menšího. Co to je? Takové zelené nic, které si plave na hladině. Lidově se tomu někdy říká žabinec. Dost možná je to ale potravina budoucnosti, se schopností nasytit celou planetu.
Z fyzikálního hlediska neexistuje, vzniká pouze pro lidské oko jako kombinace barev zelené, modré a červené. Německý institut RAL však definuje více jak 80 odstínů této barvy. Řeč je o bílé, barvě neurčité, nejisté, čisté, nevinné, osvobozené. A vědci z Univerzity v Purdue vyvinuli jednu z nejbělejších bílých barev na světě, která odráží 98,1 % slunečního světla a sama o sobě vlastně dovede chladit budovy během horkých slunných dní. Dokonce prý i lépe než klimatizace. Tedy pokud je nanesena zvenčí.
Nemusíte na ně věřit, ale jistě víte, že existují. Už proto, kolik lidí se v nich pokouší najít. Řeč je o znameních zvěrokruhu, která vám podle data narození anebo postavení planet mají údajně vykládat váš charakter, štěstí, budoucnost a osud. Zdaleka nejsou jediné. Existují i znamení podle rostlin.
Když už jste okolnostmi přinuceni volat někam kvůli houbám telefonem, je to buď na pohotovost anebo do mykologické poradny. Druh, o kterém teď bude řeč, vás ale nejspíš přiměje vytočit 158 a ohlásit nález mrtvoly. Na vlastní zahradě. Bez legrace.
Dřív byla hlavním důvodem pro změnu vědeckého názvosloví rostlin jeho smysluplnost. Dnes se ale mění ve snahu obalit botaniku politickou korektností a očistit ji od pojmenování, která jitří nepříjemnou minulost.
Ne, opravdu nejde o nějaké spiknutí, jehož záměrem je utajit výskyt kolibříků v Čechách. Když totiž někomu trochu znalejšímu živočišné říše řeknete, že vám po zahradě létají kolibříci, uděláte si z ostudy kabát. Jako kolibřík sice jeden konkrétní živočich svým pohybem a způsobem letu vypadá, ale je to můra z čeledi lišajovití. Dlouhozobka svízelová.
Je jich 10 ze všech koutů České republiky. Stromem roku ale může být jen jeden. V letošním ročníku ankety Strom roku se utkají nádherné stromy se zajímavou historií. Pojďte se na ně podívat na fotografiích Lucie Mojžíšové.
„Nemá ten pes blechy?“ „To von jako bude mít, ale to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou,“ odpovídá děda Komárek na starostlivý dotaz mladé paní Lavičkové ve filmu Na samotě u lesa. Pejsek je typický český voříšek, kříženec mnoha plemen, prostě originál. Kdysi bylo takových psíků po všech vsích nepočítaně. „A takovýho šikovnýho voříška, jako jsem tu měl vždycky, už neseženu,“ posteskl si nedávno postarší známý a dodal: „A jak pěkně lovili potkany, nejlepší byla Dáša.“
Civilizační vymoženosti automaticky neznamenají jen přínos, univerzální dobro. Za užitečnými vynálezy se totiž táhnou i problémy. Své o tom vědí indiáni z amazonského kmene Marubo. Jejich starý svět skončil tam, kde začalo vysokorychlostní připojení.
Kam ten svět spěje, oni nás snad budou učit, jak se chodí na záchod v lese? Ano. Protože stačí jen krátká procházka kolem frekventované turistické trasy, abyste podle množství roztroušených kapesníčků a toaletního papíru poznali, že to lidé pořád ještě neumí. A nenechávat stopy je prostě základ.
Stojaté vody české prázdninové okurkové sezóny letos rozčíslo téma vskutku až hororové. PTÁCI. Ne že by sedě na elektrických drátech, přízračných stromech a střechách čekali na své lidské oběti, aby jim vyklovali oči, ale jde o jejich názvosloví. Po dlouhé době nečinnosti v této oblasti se Česká společnost ornitologická rozhodla uvést věci na pravou míru a soudě podle reakcí mnoha odborníků na říši zvířat, obzvláště pak na povětšinou létající potomky dinosaurů, se tak trochu kousla do vlastního ocasu. Ale lingvistická show je to vlastně moc pěkná.
Vždycky na to člověk přes zimu tak trochu zapomene, o to více je pak později na jaře zase překvapen, jakým zázrakem kopřivová jícha vlastně je. Škoda, že jí nemůže být dostatek už od časného jara. A vlastně i v zimě. Kopřivy musí nejprve pořádně narůst, abychom nemuseli celý den sbírat titěrné a silně nafialovělé mladé výhonky. S nadbytkem velkých kopřiv to už jde ráz na ráz. Sklizeno je za chvilku, napěchujete 200litrový sud dešťovky, která je sama o sobě také mírným hnojivem (především pro obsah dusíku), a pár dní počkáte. Po týdnu už lze zázračnou tekutinu začít odebírat.
Je docela logické, že se s rostlinnými otravami setkáme u býložravých hospodářských zvířat. A asi by z logiky věci každý očekával, že jsou takové otravy časté, jenže tomu tak paradoxně není. Jde spíše o okrajové, výjimečné záležitosti. A často ani nejde o jedy, nýbrž problémy způsobuje třeba zapařená či jinak nekvalitní píce. Více nebezpečí číhá především na domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky, ale i různé ještěrky, papoušky a další druhy chovatelsky oblíbeného zvířectva. Vždyť jsou to masožravci, řeknete o psech a kočkách, jenže oni rádi kousnou i do něčeho rostlinného původu. A pozřou to. Jaké rostliny jsou pro naše domácí mazlíčky nejrizikovější?
Hospodaření s vodou a ochrana jejích zdrojů jsou v dnešní době klimatických změn nezbytností. Hrozí totiž, že nejpozději do roku 2050 zavládne celosvětově nedostatek vody, a to především ve městech. Důležité je proto hledat stále nové způsoby, jak s pitnou i dešťovou vodou nakládat hospodárně. Jako jeden z účinných nástrojů se osvědčují tzv. modrozelené střechy, které umožňují zachycovat dešťovou vodu na plochých střechách a opětovně ji využít pro zavlažování zeleně nebo ochlazení mikroklimatu.
Průměrné srážky v Česku se ročně pohybují o kolo 678 milimetrů ročně. To špatné vůbec není. Víme též, že srážkově nadprůměrné měsíce u nás připadají na květen a srpen, zatímco k těm pod průměrem se počítá březen nebo říjen. Jenže s průměry je ovšem vždycky trochu potíž. Jsou lehce ošidné, skutečnost zkreslující. Voda je však pro pěstování rostlin nezbytně potřebná, bez ohledu na čísla a statistiky. Jak ale efektivně pěstovat rostliny, když je jí zoufale málo? Inspiraci jsme našli v horké a povětšinou suché Africe.
Hady nemáte rádi. Necítíte, že byste s nimi měli cokoliv společného. A proto se jich chcete, nějak bez násilí a překračování zákonů, zbavit. Poradit, jak na to, vám můžeme. Ale líbit se vám ta rada nejspíš nebude.