Dlažba a chodníky

1.1. Cesty a terénní úpravy
1.2. Příprava chodníku, příjezdové cesty či pěšin
1.3. Pokládka zámkové dlažby
1.4. Rady pro pokládku zámkové dlažby
1.5. Pokládka zámkové dlažby ruční nebo strojní?
1.6. Betonová zatravňovací dlažba
1.7. Pokládka betonové zatravňovací dlažby
1.8. Výběr zámkové dlažby
1.9. Kamenná dlažba
1.10. Pokládka kamenné dlažby
1.11. Pokládka cihlové dlažby
1.12. Další materiály a řešení

1.1. Cesty a terénní úpravy
Na konečné terénní úpravy, které provádíme až poté, kdy je stavba domu dokončena, bychom měli myslet už při přípravě terénu ke stavbě. Vědět bychom měli, kde budou jímky, žumpa, studna a případný bazén či jezírko a samozřejmě také, kde budou cesty a pěšiny. Strženou ornici jsme přitom uložili a pozemku nechali jen takové množství hlušiny, o které víme, že bude využita. Nemá smysl z pozemku odvážet materiál, který by se později musel znova pořídit a na pozemek navézt.

Každá rodina má své individuální požadavky, někdo si kolem svého domu představuje pouze pěkný trávník, musí však zajíždět do garáže nebo pod přístřešek a musí nějak vyjít z domu ven, mimo svůj pozemek. Ti náročnější pak volí odlišné vzory, tvary, barvy a materiály pro dlažbu na příjezdové cestě domu nebo na chodnících a pěšinách.

Před zahájením zemních prací a s nimi spojených terénních úprav musíme zvážit všechny okolnosti. Potřebuje náš pozemek drenáž? Kudy povedou cesty a pěšiny, kde co bude růst, kde chceme záhony a kde bude dlažba například pro vjezd do garáže? Kde bude stát brána a branka, ke kterým cesty povedou a podobně. Určitě je dobré nechat svou vizi zpracovat odborníkům, konkrétně zahradním architektům. Nemáme-li však příliš složité a barvité představy a pokud je náš pozemek třeba příliš malý, vystačíme si s plánováním i sami.

Přístupové cesty k domu a vjezd do garáže patří na první místo. Jelikož se kvalitní cesty skládají ze dvou základních vrstev, na které až se pokládá dlažba, je i zde dobré využít služeb těžké techniky. Máme-li pak zvláštní přání, která mohou zahrnovat i rozličné vzory a ornamenty či jakkoli netypickou skladbu dlažby, je dobré poradit se s architektem.

Vhodné je i položení štěrkového lože kolem domu. Na štěrkové lože můžeme položit takzvaný okapový chodník, který bude z materiálu odpovídajícího plánovaným a budovaným cestám. Je velmi důležité, aby se dešťová voda vsakovala právě na vašem pozemku. Svádíme ji do takzvaných vsakovacích jímek, jejichž běžná hloubka je 2,5 metru a průměr 2 metry. Na dno jímek se ukládá 20 centimetrů tlustá vrstva štěrku, na kterou vyskládáme betonové skruže. Ty se zaklopí a do hloubky 50 centimetrů pod povrch terénu opět obsypou štěrkem.

Při úpravě terénu můžeme vsadit na jedno ze tří řešení. Buďto sejmeme část podorniční vrstvy, nebo terén jen zarovnáme (přeskupíme hmotu pomocí těžké techniky), případně použijeme odloženou podorniční vrstvu, která nám zbyla po základech domu.

Teprve když máme terén zarovnaný, následuje poslední fáze, vybudování pěšin. Při budování cest a pěšin můžeme, ale také nemusíme použít dlažbu, ať už z jakéhokoli materiálu. Rozhodneme-li se pro dlažbu, čeká nás její pokládka.

1.2. Příprava chodníku, příjezdové cesty či pěšin
Životnost a estetičnost jakéhokoli povrchu cest a pěšin na našem pozemku je závislá na správné přípravě podkladu a v případě dlažeb jejich správném položení. Nejprve tedy musíme připravit podloží a podkladové vrstvy. Po provedení výkopu musíme zhutnit a zpevnit jeho dno. Hloubka výkopu závisí na budoucím zatížení. Pro pěšinku v zahradě postačí výkop o hloubce 30 až 35 cm.

U příjezdové cesty musíme počítat s hloubkou mezi 80 až 100 cm. Záleží však na materiálu, který uložíme na povrch cesty. Pokud ji budeme pouze vysypávat pískovcem či drtí z borové kůry, bude hloubka výkopu odlišná. A pokud jen tu a tam volně do terénu uložíme kámen nebo betonovou dlaždici většího formátu, vyhloubíme jen konkrétní plochu.

V druhé fázi je třeba vytvořit pevný podklad. Pro příjezdové komunikace pokládáme nejprve hrubší drť, kterou zhutníme a poté jemnější. Pro pěší komunikace ukládáme pouze jednu podkladovou vrstvu. V poslední fázi do výkopu vysypeme poslední vrstvu nejjemnější drtě. Jelikož na tuto vrstvu se již přímo pokládá dlažba, nebo jiný mateirál, je důležité, aby povrch byl naprosto rovný a hloubka rovnoměrná v celé ploše. Na urovnání tohoto povrchu se používají latě, které slouží jako vodící pásy pro srovnání vrstvy.

1.3. Pokládka zámkové dlažby
Při pokládce zámkové dlažby postupujeme od nejnižšího místa k nejvyššímu a tvarovky bereme nejlépe ze tří palet najednou, abycom docílili barevně kompaktního povrchu. Zámková dlažba se vždy pokládá z nejnižšího místa plochy směrem k nejvyššímu. Jednotlivé segmenty se pokládají těsně k sobě a vydlážděné úseky se každé dva až tři metry kontrolují pomocí šňůry nebo latě. Mezera (2 až 3 mm) mezi jednotlivými segmenty se přitom při následném pěchování vytvoří sama.

Zámková dlažba má tu výhodu, že ji můžeme kdykoli sejmout a položit znova. Je prostě možné, že budeme na svém pozemku v budoucnu potřebovat kopat. Máme-li již zámkovou dlažbu položenou, zasypeme její spáry zásadně suchým křemičitým pískem a pomocí koštěte povrch zameteme tak, aby písek do spár dobře zapadl. Nedoporučuje se používat písek s vápenitými nebo hlinitými příměsmi, které by mohly zapříčinit prorůstání trávy nebo mechu a tvorbu vápenatých květů na povrchu dlažby. Něco jiného však je, pokládáme-li dlažbu betonovou zatravňovací. Na závěr celou plochu zhutníme v příčném i podélném směru vibrační deskou.

1.4. Rady pro pokládku zámkové dlažby
Zámkovou dlažbu nesmíme pokládat do betonového lože. Tím ztrácíme její hlavní výhodu - opakovatelnou rozebíratelnost. Zároveň by dlažba ze svého povrchu neodváděla vodu. Zámkovou dlažbu je též vhodné pokládat za příhodného počasí (za sucha, tepla a nevětrna), jednotlivé vrstvy se pak nelepí a snadno při finálním zásypu pracujeme s křemičitým pískem. Bezvětří je zase zárukou minimálního náletu semen do podloží. A teplo jednoznačně usnadňuje veškeré práce, v mrazu se špatně zhutňuje základní výkop i podložní vrstvy.

Zámkovou dlažbu můžeme podle potřeby snadno upravit na požadovaný rozměr. K jednotlivým tvarům dlaždic se navíc většinou vyrábějí půlené segmenty. Pokud to však potřebujeme, upravíme segmenty pomocí úhlové brusky s řezacím kotoučem na beton. Není-li prostor pro dláždění ohraničen pevnými okraji, doporučuje se osadit obrubníky pouze na jedné straně. Vyhneme se tak zbytečnému řezání či broušení. Tloušťka dlažebních dílů je daná požadavkem na odolnost vůči zatížení. Na dláždění teras a chodníčků postačuje 40 až 45 mm, pro častěji zatěžované plochy, například cyklistické stezky, je vhodná dlažba 60 mm a tam, kde se předpokládá vysoké zatížení, doporučujeme použít tloušťku 80 mm.

1.5. Pokládka zámkové dlažby ruční nebo strojní?
Příprava podloží se pro ruční nebo strojní pokládku neliší a je naprosto stejná. Liší se pouze způsob pokládky. Strojní pokládka se vyplatí zpravidla při realizaci ploch větších než 1.000 m². Stroj pro pokládku dlažby určený můžeme přirovnat k osobnímu automobilu, jehož výška nepřesahuje dva metry. To ho předurčuje jak pro práci venku, tak například ve výrobních halách či zastřešených garážích.

Stroj může pokládat dlažbu pouze na rovných plochách. Neobejdeme se však bez ruční práce na okrajích či v náročnějších záhybech. Kvalita strojní pokládky je srovnatelná s ruční prací, ovšem s tím rozdílem, že za jeden den dokáže stroj položit až 800 m². Strojní pokládka nemá téměř žádná omezení, až na to, že stroj se nedostane všude, kde bychom ho potřebovali.

1.6. Betonová zatravňovací dlažba
Zatravňovací dlažba je ideální pro zpevnění příjezdových cest a míst pro stání automobilů, protože nepokrývá plochu zcela a jejími otvory prorůstá trávník. Navíc má výborné odvodňovací vlastnosti. Nehodí se však pro chodníky, protože se po ní špatně chodí – obzvlášť velkým oříškem může být pro ženy v lodičkách na podpatcích a lidi používající hůl. Špatně se po ní též jezdí s kočárkem či dětskou kárkou.

Vegetační dlažba (zatravňovací) umožňuje citlivě propojit venkovní vozovku se zahradou či příjezdem do garáže. Lze ji ale použít i ke zpevnění mírného svahu. Její předností je jednoduchá manipulace, snadný odvod vody a zejména výsledný přírodní vzhled zpevněné zatravněné plochy, kde až 40% tvoří zeleň. Při správné pokládce i zatravnění může zatravňovací dlažba zarůst tak, že bude betonová mříž dokonce téměř nepostřehnutelná. Zároveň je cena takového materiálu nižší, než třeba přírodního kamene.

1.7. Pokládka betonové zatravňovací dlažby
Nejprve vyznačíme plochu, kam budeme zatravňovací panely umisťovat. Pak odebereme zeminu. Její množství závisí na požadované nosnosti a na propustnosti podloží (například před garáž s osobním automobilem je nutné zeminu odebrat do hloubky dvaceti až třiceti centimetrů při standardním podloží, v případě jílovitého podloží až čtyřiceti centimetrů).

Celou plochu musíme následně upravit do roviny a důkladně zhutnit. Na připravený podklad navezeme nosnou vrstvu štěrkopísku (deset až dvacet centimetrů), kterou vyrovnáme a zhutníme. Mezi štěrkové podloží a vyrovnávací vrstvu můžeme použít hustou síťovinu z mikrovláken, která podloží zpevní a zároveň zabrání prorůstání plevele do trávníku. Poslední vyrovnávací vrstvou bude čtyřcentimetrová směs štěrkopísku a kompostu, kterou musíme zarovnat pomocí prkna.

Poté pokládáme zatravňovací panely, u panelů se zámkem je důležité držet se orientační značky, která určuje správný směr kladení. Panely se doporučuje pokládat kolmo ke směru jízdy. Nakonec vyplníme zatravňovací panely zeminou, osejeme vhodným travním semenem a zasypeme tenkou vrstvou písku.

Běžná údržba zatravňovací dlažby je velmi snadná. Občas celou plochu zalijeme (obzvláště za výrazného sucha) a podle potřeby posečeme zahradní sekačkou. Při dodržení technologického postupu pokládky vydrží zpevněná plocha bez poškození desítky let.

1.8. Výběr zámkové dlažby
Výběr zámkové dlažby nesmí vycházet pouze z designu, ale především z vlastností, které po ní požadujeme. Důležitá je odolnost a nosnost konkrétní dlažby, která vynikne především na větších a namáhaných plochách. Nosnost dlažby nezajišťuje pouze její tloušťka, ale také tvar jednotlivých částí, které při lepším zapadnutí do sebe zajistí větší odolnost zpevněné plochy.

Další důležitou vlastností je mrazuvzdornost. Dnešní zámková dlažba je ve většině případů vyráběna technikou vibrolisování, díky které se z ní dostane veškerá voda a spáry se dokonale uzavřou. Právě díky tomuto výrobnímu postupu je zámková dlažba mrazuvzdorná a velice odolná.

Při výběru bychom neměli zapomenout ani na povrch dlažby. Budeme-li ji denně využívat k chození, měli bychom myslet na protiskluzový povrch. Ten zajistí bezpečnou chůzi i v zimních měsících. Dlažbu s hladkých povrchem pak využijeme tam, kde nám jde především o její vzhled.

Současná nabídka zámkové dlažby je barevně velmi romanitá. Moderní barvy jsou chemicky nezávadné, založené na oxidech železa, které vytvoří základní přírodní odstíny (černou, hnědou, červenou, žlutou). I ostatní barvy vycházejí z oxidů železa a jejich mísení. Tyto barvy jsou časově stálé a neblednou. Oblíbené je mísení dvoubarevných tvarovek, je však možné skládat i nejrůznější geometrické vzory a optické pásy, které rozdělují nebo ohraničují záhony v zahradě. Je však třeba vybírat střídmě a vkusně a brát ohled i na dům, jeho fasádu či obložení a řešení plotu.

1.9. Kamenná dlažba
Různorodost kamenných materiálů je velkou výzvou i pro jejich mnohostranné využití na cestách a pěšinách našich pozemků, ale třeba i terasách. Kámen je oblíbený pro svůj atraktivní přírodní vzhled a dlouhověkost. Každý kámen je neopakovatelný originál, má mnoho struktur, tvarů a barev. Pokládat můžeme kamennou dlažbu, která má přesné rozměry a leštěný povrch, ovšem i nepravidelné tvary desek s přirozeně hrubým a štípaným povrchem a nakonec i nerovnoměrné kamenné dlažební kostky. Pokládka i údržba kamene jsou snadné a jednoduché.

Tradičním kamenem je žula, která je velmi odolná, snadno se udržuje a má dlouhou životnost. Pokládat ale můžeme i neleštěný mramor, křemenec (je extrémně tvrdý a velmi odolný proti mechanickému poškození) a další materiály. V nabídce je mnoho hornin, odstínů a formátů. Nejprodávanějšími štípanými horninami jsou dnes porfyr, andezit, pískovec a vápenec. Kromě již zmíněné žuly, mramoru a křemence pak můžeme použít i čediče, ruly a břidlice.

Nejvíc prodávané jsou nepravidelné tvary, ze kterých se skládají mozaiky. V poslední době se však zvyšuje zájem i o pravidelné tvary kamenné dlažby a obkladů, obrubníky, kostky, parapety a schody. Propracovaným užitím jednotlivých formátů a jejich kombinací vznikají zajímavé a líbivé plochy.

1.10. Pokládka kamenné dlažby
Venkovní kamennou dlažbu můžeme pokládat do volného terénu nebo na stávající betonový podklad, kdy je nutné, aby stávající beton nevykazoval žádné větší poruchy. Na takový podklad stačí nanést cca 2cm malty, před položením kamene však musíme každý kus očistit od prachu a jiných nečistot. Kameny pokládáme a pomocí gumové palice je usazujeme do stejné roviny.

Pokud kámen pokládáme bez stávajícího betonového podkladu, musíme nejprve v potřebné ploše odkopat zeminu až do takzvané nezámrzné hloubky. Vykopanou plochu zavezeme štěrkem a zhutníme. Tloušťka následné vrstvy betonu závisí na uvažovaném zatížení plochy. Platí, že veškeré pochozí plochy (dlažby kolem bazénu, dvorky, dlažba na chodník, dlažby v pergolách a na venkovních terasách) mají doporučenou tloušťku podkladního betonu 8 až 10 centimetrů, doporučuje se ovšem beton vyztužit kari sítí.

Veškeré pojezdové plochy by pak měly mít podkladní beton o tloušťce 15 až 20 centimetrů a vyztužení kari sítí je pro ně nezbytné. Nanesený beton či maltu nakonec srovnáme na požadovanou tloušťku latí. Vždy ale materiál pokládáme jen na tak velkou plochu, kolik ještě v době zpracovatelnosti směsi stihneme položit. Po zatvrdnutí položené dlažby nakonec můžeme začít spárovat. Použít můžeme například suchou spárovací hmotu, nebo spárovací hmotu pro spárovaní za mokra.

Dlažba z přírodního kamene nevyžaduje žádnou zvláštní údržbu. Ta spočívá v občasném opláchnutí vodou. V žádném případě se nesmí používat agresivní čistící prostředky. Také je nutné se vyvarovat kontaktu s mastnými nebo chemickými látkami – oleji, ředidly, rozpouštědly, barvami, pohonnými hmotami a jinými. Takové látky vniknou do materiálu i přesto, že kámen má minimální nasákavost a jsou těžko odstranitelné.

1.11. Pokládka cihlové dlažby
Cihlová dlažba nepodléhá času, stejně jako u ostatních povrchů cest na našich pozemcích je však důležitá její důsledná pokládka. Základ musí být pokládán vrstvovitě. Jednotlivé vrstvy musí být co nejvíce rovné a co možná nejsilněji zhutněné. Udržet přitom musíme pokud možno suché lože. Využít můžeme i odvodňovací základy.

Použít ale můžeme i dřevo a kůru. Chodník kolem domu můžeme směle vytvořit z dřevěné kulatiny, smrkové či borové. Vybíráme ale jen malý průměr kulatiny (10 až 20 centimetrů). Odkopejte 10 cm zeminy a vysypeme pískem. Na obě strany cesty upevníme lištu a vrstvu písku zhutníme. Poté zatloukáme jednotlivé díly nařezané z kulatiny, která je na jednom konci vždy zašpičatělá. Pokládka takového povrchu je velmi pracná a fyzicky namahavá, efekt však stojí za to.

Zato chodník z drcené kůry je hotový bez velké námahy. Nejlepší je borová drcená kůra, kterou uložíme na základ. Základ si připravíme tak, že odkryjeme 20 cm zeminy. U nepropustné půdy však musíme vytvořit drenážní vrstvu (5 cm silnou vrstvu štěrku). Stěny výkopu zpevníme a následně zasypeme kůrou. Nevýhodou je nezbytné zpevňování takové cestičky.

Cestičku však můžeme vytvořit i pouhou vysypávkou zhutnělého štěrku, případně další vrstvou říčních oblázků. Materiálů pro běžné pochozí cestičky je vždy víc a nakonec oceníme i pouhou vysekanou trasu uprostřed divoce rostoucího porostu. Stejně můžeme jen s velkými mezerami položit přímo do terénu kameny, větší formáty kamenné dlažby a podobně.

Určitě se pak dnes už nedoporučuje chodníky a cesty na svém pozemku betonovat či asfaltovat. Beton nám bude stále pracovat a po letech bude povrch nevzhledný a popraskaný. Asfalt se v létě zase rozehřívá a není příjemné po něm chodit, natož bosíma nohama.

Všechny okraje musíme položit důkladně a dokončit. Vyloučíme tak boční posunutí nebo oddělení krajních cihel. K dosažení správného odvodu srážkových vod musí být dodržen příčný sklon minimálně 2%. Žlábek má mít rozdíl výšky 1 cm oproti sousední povrchové vrstvě. Abychom dodržely barevný tón celku, musíme brát dlažbu současně z několika palet. To platí jak pro rovné plochy, tak pro jejich okraje. Nesmíme přitom použít poškozené nebo nestabilní cihly, jedině k řezání, kdy je využijeme jako přířez na krajích ploch.

Cihlovou dlažbu pokládáme na lože z kopaného písku, štěrkopísku nebo jiného materiálu. Toto lože musí být silné 3 až maximálně 4 cm po zhutnění. Cihlovou dlažbu pokládáme s minimálními spárami, setkáme se však i se spárami širšími, záleží na konkrétním řešení. Nikdy ji ale nesmíme pokládat přímo vedle sebe, mohlo by to vyvolat poškození hran.

Při plochém kladení musí být nepískované plochy směrované dolů. Při kladení na stojato musí být pískované strany položené vždy proti nepískovaným stranám. Nerovnosti k dlažebním vrchním plochám mohou činit maximálně 7 mm, při dešti by se nám jinak tvořily kaluže. Rozdíl výšek vedle sebe ležících cihel dlažby smí činit maximálně 2 mm.

Mezikusy pak musí být řezány. Abychom zcela vyplnili spáry, pokryjeme celou plochu cihlové dlažby před dusáním sypkým pískem (drcený písek, velikost zrna 2-4 mm). Dusání pak provádíme za pomoci pryžové rohože pod dusadlem, dlažba tak nebude poničena. Po dusání musíme případně poškozené kameny nahradit. Dusáním urovnáme nerovnosti nebo výškové rozdíly a zasypeme spáry.

Po dusání celou plochu opět zasypeme pískem, který do spár vmetáme. Je-li to třeba, přidáme nyní i vodu. Tento pracovní postup musíme opakovat tak dlouho, dokud nebudou spáry naplněny po okraj. Cihla se pak nebude moci pohnout (posunout, uvolnit). Pro konečné spárování používáme bílý písek s velikostí zrna 0-2 mm.

1.12. Další materiály a řešení
Setkat se můžeme s pískovcovými cestičkami, které jsou nejčastěji k vidění všude, kde je nutné cestičku nebo chodník zaoblit. Při zakládání pískovcové cesty odkryjeme terén do hloubky 15 centimetrů a dno výkopu zhutníme. Podkladem bude drobný štěrk (vrstva bude silná 8 cm), který zasypeme jemnou kamennou hmotu a zhutňujeme za mokra. Pokud však jako krycí vrstvu použijeme písčitý materiál, musíme si zvyknout na nově se objevující plevel. Za deště bude navíc docházet k výrazné erozi povrchu. Tomu můžeme předejít, když povrch cestičky zaoblíme a vodu tak svedeme k okrajům.

TIP: 7 výhod dlažby klinker

Plánujete vyměnit svoji starou dlažbu nebo chcete zcela novou? Pokládáte si otázku, jaký materiál si vybrat? Při výběru nejvhodnějšího materiálu je důležité porovnat více faktorů. Abyste za pár let výběru nelitovali, je kromě ceny důležité také zvážit vlastnosti dlažby a její náročnost na údržbu. V tomto článku Vás seznámíme s výhodami klinker dlažby, které Vám pomůžou se správně rozhodnout. Přesvědčit se můžete sami v následujícím článku 7 výhod dlažby klinker.
1. Vysoká pevnost
Klinker dlažba se vyznačuje vysokou pevností. Oproti běžné zámkové dlažbě je až 4x pevnější. V naší nabídce klinker dlažbu můžete zakoupit v několika různých rozměrech tloušťky 40, 45, 50, 52 mm. Dlažbu o tloušťce 40 mm, také zvanou jako „pochozí“, nedoporučujeme používat na místa namáhaná těžšími automobily. Ostatní dlažby už lze plně používat i pro cesty s větším zatížením bez obav.

2. Krásná barva i po mnoha letech
Vybírat si můžete ze široké škály barev a barevných odstínů. Krásná barva je docílena pomocí míchání různých druhů hlíny a použití různých teplot při výpalu. V dlažbě klinker nenaleznete žádné chemické příměsi a barviva, proto dlažba neztratí krásnou barvu ani po letech.

3. Není zapotřebí větší údržby
Vlastnost, kterou určitě ocení každý, je právě bezúdržbovost klinker dlažby. K očištění stačí pouze déšť, který smyje nečistoty. Bát se nemusíte ani skvrn od oleje, které je možné umýt jarovou vodou. Mechy ani lišejníky se na Vaší dlažbě klinker také neudrží!

4. Odolná a neničí se
O opotřebení klinker dlažby nemusíte mít obavy – klinker dlažba je asi 40x odolnější než běžná zámková dlažba. Jednotlivé kostky jsou vypalované za vysoké teploty 1100°C, díky čemuž se jednotlivá zrna neodlamují a neštěpí. To zaručuje vysokou odolnost, dlouhou trvanlivost a hlavně krásný vzhled po celou dobu životnosti.

5. Dobré protiskluzové vlastnosti
Klinker dlažba se vyznačuje skvělými protiskluzovými vlastnostmi i za mokrého povrchu. Díky hrubšímu povrchu a odolnosti materiálu se na dlažbě už nesklouznete.

6. Nevadí ani slabé kyseliny
U klinker dlažby se nemusíte bát letních kyselých dešťů ani posypové soli v zimě. Přirozenou vlastností keramiky je totiž odolnost vůči slabým kyselinám.

7. Maximální využití
Pro dlažbu klinker naleznete velké využití jak v exteriéru, tak v interiéru. Přírodní klinker dlažba se hodí na chodníky kolem domu, příjezdové cesty, podlahu v garáži, kolem bazénu nebo na terasy. Při pokládce můžete využít až 5 pohledových ploch, takže dlažba najde své místo při dokončovacích pracích na zakončení, okraj nebo obrubníky.