Střešní krytina

1.1. Kritéria výběru
1.2. Pálené tašky (keramické)
1.3. Betonové tašky
1.4. Asfaltový šindel (takzvaný kanadský)
1.5. Krytina plechová
1.6. Krytina plastová
1.7. Krytina vláknocementová (vlnovky a šablony)
1.8. Dřevěný šindel a břidlice
1.9. Ochrana hromosvodem
1.10. Blesk
1.11. O hromosvodu
1.12. Nejčastější závady hromosvodů
1.13. Revize hromosvodů





1.1. Kritéria výběru
U střešní krytiny nás zajímají především užitné vlastnosti zvoleného materiálu, pracnost pokládky (montáže), vzhled (design) a nutnost použít při pokládce speciální nářadí a mít specifické dovednosti (například pájení měďěného či zinkového plechu). Stejně tak nás ale zajímá i životnost a hlavně záruka. Cena už dnes nepatří k nejpodstatnějším kritériím, jelikož si v podstatě lze díky konkrétním sezónním a akčním slevám pořídit kteroukoli krytinu za velmi přijatelné ceny. Nabídka materiálů a tvarů je velká a řádící konkurenční boj v oboru je pro zákazníky výhodný.

Při výběru krytiny je také dobré se zaměřit na šířku nabídky rozličných střešních doplňků výrobce (hřebenáče, bokovky a podobně). Střechy se dnes nabízejí jako ucelené stavební systémy, a to dokonce včetně střešních oken, okapů, … Ucelený střešní systém ušetří čas i peníze a hlavně má objednatel jistotu, že jednotlivé díly do sebe skutečně zapadnou, vůbec už nemluvě o nevhodnosti kombinace některých materiálů. Ucelený střešní systém je vhodnějším řešením, než postupné dokupování a shánění jednotlivých komponentů a jejich lepení do celku.

1.2. Pálené tašky (keramické)
Pálené keramické tašky jsou na našem území krytinou tradiční a vlastně i dosud nejrozšířenější. Chráněny jsou tyto tašky proti vnikající vodě, ale i sněhu a prachu systémem dvojitých drážek. Navíc se pálené tašky působením slunce nerozpálí (narozdíl od asfaltového šindele a plechu) a můžeme je bez potíží použít i pro velmi nízký sklon šikmé střechy. Pálená keramická krytina je univerzálním materiálem, vhodným do jakýchkoli klimatických podmínek.

Keramické tašky jsou pálené z cihlářské hlíny, jinak též hovoříme o takzvaném vypáleném keramickém střepu. Keramické tašky se jednoduše ukládají na latě a jejich pokládka je rychlá. Samozřejmě, že čím je větší formát keramické tašky, tím je pak pokládka rychlejší. Keramické pálené tašky má dnes ve své nabídce řada tradičních i nových výrobců. Jejich nabídka je velmi široká, stejně jako celá škála tvarů, ale i barevných odstínů.

Nejlehčí z pálených tašek váží od 45 kg/m² a použít je můžeme při minimálním sklonu střechy 12^o. Většinou je však pokládáme na střechy o sklonu 22^o a větším. Keramická pálená krytina výborně tlumí zvuk, což oceníme nejen při silném krupobití. Jejich nevýhodou však je značná hmotnost, nasákavost a přitom křehkost. I jejich životnost je nižší, než například u tašek betonových.
Tip: Nechte si předem kvalifikovaně spočítat spotřebu střešní krytiny. 

Kvalitní dodavatel vám na pálenou keramickou krytinu poskytne záruku 10 až 15 let. Čím více, tím samozřejmě lépe pro zákazníka. Další nevýhodou tradiční pálené krytiny je její vyšší cena a problematické je i pokládání střech s netypickými tvary. Ovšem v našich podmínkách jde o materiál, na který jsme zvyklí, lahodí našemu oku a pokud vedle sebe stojí více domů s krytinou z tohoto materiálu, na první pohled hřejí, jako by z pálených tašek vyzařoval už jen princip jejich výroby, o tradiční a nejoblíbenější červené barvě ani nemluvě.

1.3. Betonové tašky
Betonovou střešní krytinu od té pálené na první pohled těžko rozeznáme. Dnes je to velmi rychle expandující materiál, který se pohybuje ve středních cenách a je tedy levnější, než právě krytina pálená. Betonová krytina se stejně jako pálená hodí na všechny typy šikmých střech. Vynikající je vysokou pevností a velkou odolností před mrazem, čemuž napomáhá i její nízká nasákavost. V průběhu času se její pevnost ještě zvyšuje, čímž se zlepšuje i její odolnost proti mechanickému poškození, oděru, tlaku a dalším různým deformacím. Z těchto důvodů je poslední dobou velmi oblíbena ve vyšších polohách a tedy v klimatu s extrémnějšími zimními sněhovými podmínkami.

Betonové tašky se vyrábí ze směsi písku, cementu a barviva. Stejně jako pálenou krytinu betonové tašky ukládáme na latě, kterými je střešní konstrukce v pravidelných rozestupech pokryta vodorovně s hřebenem střechy. Betonové tašky je možné pokládat i na střechu s nízkým sklonem (7°), nejčastěji pak se sklonem 25° a více.

Betonová krytina výborně tlumí zvuk a je nabízena v široké škále tvarů i barevných provedení. Její ohromnou výhodou je i v poměru k ceně životnost, jelikož tato krytina vydrží až 100 let a záruka je na ni běžně poskytována 30 let. Nevýhodou této krytiny je stejně jako u pálených tašek značná hmotnost. 1 m² krytiny váží průměrně kolem 45 kg i více. Je to tedy nejtěžší ze střešních krytin a ne všechny střešní konstrukce jsou schopné ji unést. I na tento problém existuje řešení! V současné době je na trhu model betonové tašky o 30% lehčí, než standardní betonová taška. Přitom si zachovává všechny vlastnosti betonových tašek: tvarovou stálost, mrazuvzdornost a pevnost. Tato betonová taška je vhodná pro rekonstrukce střech s limitovanou nosností krovu.

1.4. Asfaltový šindel (takzvaný kanadský)
Tento materiál je skládanou lehkou střešní krytinou, která se dočkala vyššího používání až po roce 1989. Využívá se především v oblastech se silnými sněhovými nadílkami, neboť využívá plného bednění střechy, které mohou vysoké zátěže spojené se sněhem na střeše dokonale snést. Velkou výhodou je malá hmotnost materiálu, díky které je vhodný pro rekonstruované střechy. Nižší nároky na únosnost střešní konstrukce oceníme i u novostaveb, ušetříme totiž na materiálu. Hmotnost šindele se pohybuje od 10 kg/m². Běžná tloušťka asfaltových pásů přitom začíná na pouhých 3 mm.

Asfaltový šindel, to jsou speciální tvarované asfaltové pásy s vnitřní nosnou vložkou ze skleného vlákna. Tyto pásy jsou oboustranně pokovené či pískované, přičemž na pohledovou stranu šindele je ve výrobě aplikován kamenný posyp v rozdílných barvách, který umožňuje vysokou různorodost designů. Nutností pro asfaltové šindele je celoplošné bednění střechy, na které se asfaltové pásy přibíjejí a zároveň k sobě navzájem přilepují. Asfaltový šindel je materiálem velice tvárným a není tedy žádný problém šindel aplikovat na velmi netypické střešní konstrukce. Musíme však dbát na to, aby teplota vzduchu při pokládce neklesla pod 5 ^oC, popř. dodržovat ohleduplnější zacházení se šindelem při pokládce při nižších teplotách.

Sklon střechy, na kterou asfaltové pásy pokládáme, musí mít alespoň 12^o, obvykle však od 15^o (jde především o funkčnost střechy). Pořídíte-li opravdu kvalitní zboží, získáte záruku až 30 let. V kvalitě výrobků jednotlivých výrobců mohou být značné rozdíly. U šindele prostě platí ještě víc, než u jiných materiálů, že je nutné ctít značku. Životnost asfaltových šindelů činí 20 až 50 let v závislosti na kvalitě šindele. Jde o jedno z cenově nejdostupnějších řešení.

1.5. Krytina plechová
Mezi plechovou krytinu řadíme plechové šablony a krytinu z tabulového pozinkovaného a měděného plechu. Pozinkovaný plech je však třeba povrchově ošetřovat nátěrem a vhodnější se tedy zdá být měď, která nám po čase oxidací vykvete do příjemné modrozelené patiny, nebo imitace plechové krytiny s povrchovou úpravou.

Plechové šablony jsou profilované do vzhledu klasických tašek. Tabule mají ovšem šířku 1 metr a délku až 10 metrů. Pokládka této krytiny je tedy velmi rychlá, navíc jde o krytinu velmi lehkou. Šablony mohou mít i šířku několika tašek, záleží jen na výrobci a konkrétním typu krytiny. Tuto krytinu klademe na latě.

Výhodou je kromě rychlé a tedy efektivní pokládky i životnost, která činí až 200 let, čemuž odpovídá i vysoká záruka na materiál (až 50 let). Přitom povrchová úprava této krytiny tlumí zvuky (déšť, kroupy, silné poryvy větru) a potírá tak fámu, že plechové střechy jsou příliš hlučné. Problematické je však použití této krytiny v tradiční zástavbě, i když … Kombinace klasické pálené krytiny v kombinaci s plechem často vypadá velmi dobře i na vzácných historických budovách. Záleží jen na citu při výběru materiálu.

Běžný tvarovaný hliníkový či ocelový plech, který má plastovou ochrannou vrstvu, váží pouhých 5 kg na m² a tloušťku má většinou 0,5 mm. Plech pokládáme na střechy o sklonech alespoň 10^o. Široká je i variabilita tvarů a barev.

Z plechových krytin pak patří k opravdu špičkovým povrchům jak zinkový, tak měďěný plech. Tento materiál je vhodný právě i pro netypické střešní konstrukce velmi odvážných architektonických návrhů. Plech navíc lze ohýbat do libovolného tvaru a pokud je řemeslník opravdu zručný, vypadají pěkně i spoje. Ty se pájí a tvoří stojaté drážky. Ty nakonec dotvářejí design celku. Zinkový plech má při tloušťce materiálu do 1 mm hmotnost pouhých 4,5 kg/m². Přitom jej lze aplikovat na střechy o sklonu i pouhé 3^o. Jde tedy o materiál velmi univerzální. A s mědí je to samozřejmě stejné, ta je však oproti pozinkovanému plechu ještě dražší. Tento materiál získáte buď v pásech, nebo kotoučích a pokládá se, stejně jako asfaltové pásy, na celoplošné bednění střešní konstrukce přibíjenými příponami. Spoje lze místo pájení i nýtovat, záleží jen na postupu, který budete preferovat vy, projektant nebo řemeslník.

Je však nutné dbát na důsledné oddělení materiálu od podkladu, hlavně od jiných kovů. Při styku s nimi vznikne galvanický článek. Při styku se silikáty zase dochází k chemické korozi a následně může plech až proděravět. Materiál je tedy velmi náročný na zacházení. Další nevýhodou je, že v zimě je tento materiál křehký a láme se, v tomto období se tedy nesmí pokládat, nesmíme však v zimě po takové střeše ani chodit.

Posledním typem je ocelový zinkový plech, ten má však velkou hmotnost a velmi nízkou životnost, proto se pro běžné rodinné domy nehodí.

1.6. Krytina plastová
Krytina plastová se ve většině případů vyrábí z recyklovaných plastů. Svým vzhledem dokáže imitovat jakýkoli běžně dostupný sortiment. Klasické tašky, ale i šindel. Tento materiál je velmi odolný jak klimatickým a povětrnostním vlivům, tak mechanickému působení. Díky přísadám odolává i UV záření a snižuje se též jeho hořlavost. Plastovou krytinu však lze pokládat na střechy o sklonech od 20^o a vždy se klade na celoplošné bednění. Životnost plastové krytiny se podle jejího typu a výrobce uvádí v širokých intencích, od 40 až do 100 let. Tomu odpovídá i záruka, která činí 10 až 30 let. Velkou nevýhodou plastové krytiny je často kýčovitý vzhled, ovšem pro toho, kdo nemá vysoké nároky a chce krátkodobě ušetřit, je vhodným řešením.

1.7. Krytina vláknocementová (vlnovky a šablony)
Leckdo si pod pojmem vláknocement představí škodlivé azbestocementové šablony (eternit). Tato kritina se však dnes vyrábí z cementu, umělých vláken, vody a přírodní buničiny. Speciální úpravou je materiál zdokonalen na velmi tvrdou krytinu s povrchem odolným otěru. Tento povrch navíc zabraňuje i vytváření mechů a lišejníků. Bohužel je vláknocementová krytina použitelná pro sklony střech od 18^o (tvarovky) při dvojitém krytí a při krytí jednoduchém až 30^o. Vlnovky pak potřebují sklon alespoň 10^o.

Velká křehkost a nízká životnost tohoto materiálu je vyvážena velmi nízkou hmotností a cenou. Hmotnost materiálu je zhruba 13 kg/m² při tloušťce 4 mm. V každém případě se už opravdu nebojte azbestu, který dnes tato krytina neobsahuje (azbest je pro tyto účely dokonce zakázaný).

Jednotlivé šablony se velmi snadno řežou a velmi snadno se přizpůsobí netypickým střechám. Bývá jimi běžné i obložení stěn. Díky velké křehkosti se však prasklé díly opravdu velmi těžko vyměňují a pokud nemáte pro kominíka vybudovaný můstek, zřejmě se pravidelným opravám nevyhnete. Výhodná cena v kombinaci se životností však vláknocementové šablony činí stále ještě zajímavými. Proto se také stále vyrábějí.

1.8. Dřevěný šindel a břidlice
Tyto dříve tradiční materiály se dnes už používají jen okrajově. I z hlediska architektonického je lze využít jen výjimečně. Cena materiálů je velmi vysoká a často se nehodí k okolní zástavbě. Naopak jsou však lokality, kde se použití těchto historicky tradičních krytin předpokládá. Sem patří různé skanzeny a stavby tradiční lidové architektury. Má-li někdo to štěstí, že takový objekt vlastní, má i tu smůlu, že se mu střešní krytina řádně prodraží. Drahý navíc není jen materiál, ale i jeho pokládka, která je velmi pracná.

1.9. Ochrana hromosvodem
Zájem o prevenci škod způsobených elektrickým výbojem blesku dnes v každém případě stále stoupá. Česká republika se nachází v území se zvýšenou bouřkovou činností. A právě kvalitně provedený hromosvod nejenže může zabránit většině škod způsobených zasažením blesku, ale současně ušetří i vaše peněženky, a to nejen nižší sazbou pojištění domu u vybraných pojišťoven. Ovšem stoprocentní účinnost nám nezajistí žádné technické zařízení, dokonce ani hromosvod.

1.10. Blesk
Blesk je elektrický výboj, při kterém se vyrovnává záporný náboj ve spodní základně bouřkového mraku s kladným potenciálem země. Blesk má obrovskou energii, která naštěstí nemá díky své elektrické podstatě devastující účinky obdobné silné trhavině. Většina jeho síly se po úderu neškodně vytratí. Výboje se odehrávají zejména mezi mraky, zbytek udeří do volné přírody. Ovšem i malá část energie může po zasažení nechráněného lidského sídla způsobit tragédii a velké materiální škody.

Blesk je nebezpečný hned několika způsoby. Takzvaným krokovým potenciálem, kterým zabíjí i na dálku, biologickými účinky při přímém průchodu lidským tělem, způsobením požáru předmětů, kterými bleskový výboj protéká, poškozením elektroinstalace, elektrických spotřebičů a elektroniky, možnou explozí (prochází-li blesk třeba mokrým zdivem, dojde k rychlému zahřátí vypařující se vlhkosti a následné destrukci konstrukce objektu).

1.11. O hromosvodu
Hromosvod (bleskosvod) vytváří umělou vodivou cestu ke svedení bleskového výboje, vytváří tedy vodivý kanál mezi mrakem a zemí. Hromosvod má tři části: jímací zařízení - tyče, mříže, vodiče, které zachycují blesk; svody – ty tvoří vodivé spojení od jímače k uzemnění a samotné uzemnění – to zajišťuje svod blesku do země. Dříve se používaly hromosvody vysoké několik metrů. Předpoklad, že kuželovitý ochranný prostor vytvořený hrotem hromosvodu ochrání celou část budovy, se však nepotvrdil. Proto se dnes používá spolehlivější hřebenové vedení, které je tvořeno větším počtem kratších tyčí. Dalším velmi efektním řešením jsou pak hromosvody aktivní, repsektive hromosvody s aktivními jímači.

Hromosvod musí být zhotoven z materiálů, které dobře odolávají korozi. Nejrozšířenějším materiálem je žárově pozinkovaná ocel, bohužel její životnost se díky vlivům životního prostředí neustále zkracuje. Proto jsou stále používanějšími materiály jako nerezová ocel, hliník a jeho slitiny a měď. Je pravda, že pořizovací náklady hromosvodu zhotoveného z těchto materiálů jsou vyšší, než u pozinkované oceli, avšak zaručují téměř bezúdržbový provoz a několikanásobnou životnost, což stojí za zvážení.

1.12. Nejčastější závady hromosvodů
Mezi nejčastější závady patří špatné uzemnění, které lze zjistit pouze měřicími přístroji. Dál vytržení vodiče z měřicí svorky (to hrozí zejména po zimě, kdy rozvody vlivem mrazů a následného oteplení mění svou délku); koroze měřící svorky; natření měřící svorky (hrozí zejména při zhotovení nové fasády); uvolněný ochranný trojúhelník nebo vedení svodů; uchycení nežádoucích kabelů k hromosvodu (třeba anténního vodiče).

1.13. Revize hromosvodu
Po domluvě s odbornou firmou, zabývající se revizemi elektroinstalací, vás přijde navštívit oprávněný revizní technik. Revize hromosvodu by se měla u obytných domů provádět jednou za pět let. Oprávněný revizní technik zjistí pomocí přístrojů stav uzemnění a posoudí celkový stav soustavy. Technik mimo jiné zjišťuje také stav uzemnění. Revize hromosvodu vás vyjde zhruba na jeden tisíc korun.