Kuchyně

1.1. Praktická kuchyně
1.2. Výška pracovních ploch a výška postavy
1.3. Půdorys kuchyní
1.4. Uspořádání pracovních ploch
1.5. Pracovní trojúhelník = základ kuchyně
1.6. Uspořádání jednořadé, dvouřadé, do tvaru U a do tvaru L
1.7. Frekvence používání pracovních zón v kuchyni
1.8. Kombinace pracovní kuchyně a stolování
1.9. Osvětlení kuchyně
1.10. Kuchyně je dlouhodobá investice
1.11. Rozvody vody a odpad
1.12. Přívod elektřiny
1.13. Spotřebiče

Materiály vhodné do kuchyně

Pro korpus a dvířka kuchyňské linky se nejčastěji používá laminát. Dobře se udržuje a nestojí moc peněz. Sklo a akrylát vypadají na pohled luxusně, ale jsou náchylné na poškrábání. Masivní dřevo nemá díky kvalitním lakům potíže vypořádat se s vlhkostí. Kdo klade velký důraz na estetiku a zároveň chce ušetřit, může dražší dřevo nahradit úspornější laminátovou kuchyňskou linkou s dřevěným dekorem.

Pracovní deska kuchyňské linky se musí potýkat se zvýšenou vlhkostí a padajícími talíři. Musíme u ní tedy vyžadovat velkou odolnost. Díky nízké ceně jsou nejrozšířenější laminátové desky, které díky moderním technologiím krátkodobě odolají i teplotě 180°C. Někdy mohou ovšem nastat potíže s vodou zateklou do spár. Přírodní kámen patří do vyšší cenové kategorie především díky vysoké odolnosti, mohou mu ale uškodit šťávy z citrusů. Teplotně skvěle odolné nerezové desky vyžadují časté čištění viditelných stop po dotyku nebo kapkách vody.
Podlaha v kuchyni dostává hodně zabrat, proto by měla mít bytelnější povrch než v jiných místnostech. Především v garsoniérách bývá k vidění, že má celá místnost včetně kuchyňského koutu na zemi plovoucí podlahu. Optimálně by v okolí kuchyňské linky měly ležet dlaždice, marmoleum či syntetický vinyl.
Tento článek vznikl ve spolupráci s e-shopem nakup-nabytek.cz, která dodává levné kuchyňské linky a dalších cca 20 tisíc druhů produktů pro vybavení domácnosti.

Barvy kuchyně

Barvy mají několik funkcí. Kromě čistě estetického poslání mohou také kuchyni opticky zvětšit či zmenšit, prosvětlit nebo ztmavit, ale i působit na různé smysly. Ovlivňují chuť i náladu a celkový dojem z místnosti. Docílit kýženého efektu můžeme vymalováním či pořízení kuchyňského vybavení od spotřebičů po poličky v jednotném tónu.

Odborníci nedoporučují držet se pouze jednoho odstínu, ale také varují před přehnanými barevnými orgiemi. Nejlepší je zvolit si jednu ústřední barvu a k ní jednu doplňkovou, nejlépe bílou či populární stříbrnou používanou často na svítidlech a spotřebičích. Při malování více barvami bychom měli dbát na to, že tmavší tóny patří níže, tedy na podlahu či kuchyňskou linku, a ty nejsvětlejší přicházejí na strop.

Žlutá a oranžová podporuje chuť k jídlu. Kdo chce zhubnout, ten by měl zvolit spíše modrou, ta ji naopak tlumí. Pokud se k ní přidá trochu bílé, pak se dopad zvětší. Jemný nádech bílé totiž zvyšuje efekt převažujících barev.

Kuchyně, zejména v panelácích, se často potýkají s nedostatkem prostoru. Spotřebiče, nábytek a případně ještě jídelní stůl zaberou spoustu místa. Aby místnost nepůsobila tísnivě, je třeba ji opticky zvětšit. Tomuto účelu dobře slouží studené barvy jako například modrá, zelená anebo fialová.

Na náladu mají barvy různý vliv. V červené jsme neklidní, roztěkaní a máme chuť místnost rychle opustit, ve fialové bychom si zase nejraději pořád povídali. Fialová proto patří tam, kde je třeba vylepšit mezilidské vztahy. Tmavší barvy obecně probouzejí sklony k depresím.

Autorem článku o výběru barev do kuchyně je společnost Stylishrooms. Ta Vám mimo obdobných rad dokáže také zhotovit luxusní nebo moderní kuchyně podle nejmodernějších trendů.

1.1. Praktická kuchyně
Praktické je i propojení kuchyně s předsíní a hospodářským zázemím (spíž, sklep). Hospodyňka by měla mít ze svého ´velína´co nejširší rozhled a vše pokud možno po ruce. Kuchyň je především pracovištěm. Přitom se zde však setkává celá rodina, obzvlášť, je-li kuchyně propojena s jídelním koutem.

Při zařizování proto dbáme na co největší zkrácení tras z kuchyně do jakéhokoli dalšího prostoru domu a po kuchyni samotné, pracovní činnosti v kuchyni prováděné by měly být plynulé, pohyb v kuchyni by měl mít dostatek volnosti a cílem by mělo být i snížení podílu práce vstoje.

Tělo by mělo mít při práci v kuchyni správnou polohu, je proto nutné přizpůsobit výšky pracovních ploch výšce postavy. Jiná bude výška pracovních ploch v kuchyni basketbalistky a jiná v pracovním zázemí ženy nízkého vzrůstu.

1.2. Výška pracovních ploch a výška postavy
Výška pracovní plochy a výška postavy je zásadním kritériem. Postaví-li si tedy muž dům a bude střídat partnerky různých výšek, v kuchyni bude spokojena jen ta, jejíž postavě výška pracovních ploch odpovídá.

Žena do 150 cm potřebuje mít základní pracovní plochy umístěné ve výšce 80 až 85 cm, snížené varné centrum ve výšce 70 až 75 cm a zvýšené mycí centrum ve výšce 90 cm. Žena postavy mezi 150 a 165 cm ocení parametry 85 až 90 / 75 až 80 / 90 až 98. Žena vysoká 170 cm a více zase ocení hodnoty 95 / 85 / 106.

1.3. Půdorys kuchyní
Nemáme-li ve svém obydlí prostor na samostatnou kuchyni, zřizujeme alespoň kuchyňský kout. Ten by měl mít minimální půdorys 5 až 6 m². Pracovní kuchyně, byť malá, by měla mít alespoň 8 až 10 m² a kuchyně spojená s jídelním koutem alespoň 12 až 14 m². Výjimkou však nejsou ani dnes velmi moderní rozlehlé kuchyně s jídelním prostorem, spojené (většinou do pravého úhlu) s hlavní obývací místností. Pokud pak okna z takové kuchyně směřují na zahradu, kde si přes den hrají děti, dosáhli jsme ideálního stavu.

Kuchyňská nika je v podstatě jen lineární kuchyňská linka, která je zabudovaná do výklenku stěny. Takovou linku můžeme zcela ukrýt třeba za roletu. Ideální řešení pro garsoniéry, kanceláře a chaty.

Kuchyňský kout má plochu menší jak 6 m² a jeho hloubka je max. 1,3 metru. Nemusí být přímo ani osvětlen ani odvětrán a bývá součástí malých bytů.

Pracovní kuchyně je již samostatnou místností (prostorem) s vlastním přímým osvětlením (oknem) a odvětráním (mikroverntilace + digestoř). Je zde však pouze možné připravovat jídla, mýt nádobí, … prostě jen provádět pracovní úkony. Plocha takové místnosti je minimálně 6 m², ideálně víc.

Kuchyně s příležitostně možným stolováním je většinou rozšířena o stolovací pult, který je často i skládací. Ale i o menší stůl. Příležitostně můžeme stolovat, třeba posnídat, v kuchyni velké alespoň 8 m².

Kuchyně se stolováním je předem určena nejen k přípravě jídel a mytí nádobí, ale i k pravidelnému stolování celé rodiny. Podlahová plocha takové kuchyně musí mít alespoň 12 m².

Obytná kuchyně spojuje několik funkcí: kuchyně + stolování + obytný prostor. Najdeme v ní tedy nejčastěji pohovku, křesla, případně i postel. Její výměra odpovídá předchozí variantě: alespoň 12 m².

Otevřená kuchyně je součástí většího obytného prostoru a fakticky ji lze nazvat kuchyňským koutem ve velké místnosti nebo kuchyní obytnou. Takováto kuchyně je však velmi prostorná a komfortní a spojuje všechny běžné denní potřeby celé rodiny. Často taková místnost zabírá i 2/3 plochy přízemí domu.

1.4. Uspořádání pracovních ploch
Kuchyňské práce je třeba co nejvíc usnadnit. Proto se dnes kromě běžného sporáku a chladničky vybavujeme i mrazícími boxy, myčkami nádobí, mikrovlnnými troubami a troubami horkovzdušnými, fritézami, rychlovarnými konvicemi a podobně. Stejně tak nám ale práci usnadní i rozvržení pracovních ploch kuchyně.

Podle běžných pracovních postupů půjdeme zprava doleva. Nejprve bude odkládací plocha, pak sporák, místo na přípravu jídel, místo na mytí nádobí a odkapávací plocha. Toto rozvržení však předpokládá, že hospodyně je pravák. Není proto od věci konzultovat s návrhářem své kuchyně i fakt, zda jsme praváci či leváci (existuje dokonce i rozličné náčiní a pracovní pomůcky, přizpůsobené i pro leváky a s pracovní plochou je to stejné).

Abychom mohli bez potíží využívat přístroje a nábytek, musíme mít volnou plochu pro pohyb alespoň 1,2 metru mezi dvěma řadami nábytku. Vezmeme-li v úvahu, že hloubka tohoto nábytku a zařízení bude po obou stranách standardních 60 cm, potřebujeme kuchyni širokou alespoň 2,4 metru. To však neznamená, že se v takové kuchyni budeme snadno pohybovat. 2 lidé tu kolem sebe projdou asi tak snadno, jako ve vagónu osobní vlakové dopravy.

1.5. Pracovní trojúhelník = základ kuchyně
Pracovní trojúhelník je rozhodujícím faktorem pro základní prostorové uspořádání kuchyně. Zahrnuje tři nejdůležitější funkční zóny: úschovu potravin (potravinová skříň, chladnička a mraznička), mytí nádobí (myčka a dřez s kuchyňskou baterií, případně odkapávač nádobí), vaření (sporák, varná deska, pečící trouba, mikrovlnka, …).

Ideálně navržená kuchyně je přitom členěna dokonce do pěti pracovních zón. Na zónu pro dlouhodobé zásoby, běžné uskladňování jídla, čištění a umývání, přípravu a vaření s pečením.

Nezbytné je praktické rozmístění zón tak, abychom dosáhli ideální vzdálenosti mezi hlavními pracovišti a tedy pracovními úkony. Kuchyně není místem, kde bychom měli co nejčastěji cestovat. Pokud pak vybavujeme kuchyni pro praváka, rozmístíme zóny v uvedeném pořadí zprava doleva, u leváka naopak.

Z výše uvedených důvodů jsou velmi nepraktické kuchyně řadové (liniové). V mnohých bytech nám však nezbude, než se s takovým řešením smířit. Stavíme-li však nový dům, měli bychom mít jeho srdce promyšlené už od začátku a zpracované projektantem včetně dílčích instalací (voda, odpad, elektřina, plyn).

1.6. Uspořádání jednořadé, dvouřadé, do tvaru U a do tvaru L
Kuchyně může mít jednořadové či dvouřadové uspořádání, uspořádání do tvaru písmene U nebo L. Při jednořadovém uspořádání máme v jedné řadě vedle sebe ve směru zprava doleva odkládací plochu, sporák, pracovní plochu, dřez a odkládací plochu plus případně i plochu na odkapávání nádobí.

Kuchyně s dvouřadým uspořádáním má v zásadě první řadu shodnou s kuchyní s uspořádáním jednořadým, ve druhé řadě je však ve směru zprava doleva velká pracovní plocha se spodními skříňkami (díky ní už v kuchyni může pracovat více jak 1 obyvatel domu), horní skříňky a vysoká skříň.

Stejné uspořádání má dvouřadá kuchyně ve tvaru U, s tím rozdílem, že na protilehlé stěně jsou obě řady spojené další pracovní plochou.

Kuchyně ve tvaru L se pak liší tím, že první a druhá řada jsou na sebe kolmé a v úhlopříčně protilehlém prostoru bývá umístěn jídelní kout. Po pravé i levé straně jídelního koutu je pak možné kuchyň propojit s ostatními prostory domu.

Praktické je i podávací okénko mezi kuchyní a jídelním koutem, pokud tyto prostory nemůžeme spojit jinak. Stejně tak je nad sporákem důležitá digestoř (ideálně vyvedená nad střechu) pro odsávání par a pachů. Běžná pracovní plocha, umístěná ve standardní pracovní výšce, pak může být doplněna i výsuvnou pracovní plochou pro práci vsedě. Též je důležité, aby veškeré kuchyňské skříňky stály na soklech. Jelikož je kuchyň pracovním místem, předpokládá se i větší množství nečistot, které když nám někam zapadnou a my se k nim nedostaneme, začnou hnít.

1.7. Frekvence používání pracovních zón v kuchyni
Samozřejmě vždy záleží na konkrétní rodině a jejích zvyklostech a potřebách. Uvedené údaje vycházejí ze statistických průměrů. Přitom dnes už nejsou výjimkou bezdětné rodiny, které kuchyni vůbec nevyžadují a vlastně ani nevaří a doma pobývají minimálně. Stejně tak se některé hospodyně vůbec nezabývají konzervací potravin a jiné mnohem častěji pečou. Některé hospodyně si pak do kuchyně umisťují i pračku, případně sušičku prádla. Vše potřebné tak mají po ruce a neriskují, že při odbíhání do koupelny na sebe děti převrhnou třeba hrnec s horkou polévkou.

• Přípravné práce 18%
• Skladování 20%
• Mytí 20%
• Vaření 18% 
• Pečení 3% 
• Stolování 15%
• Zmrazování 16%

1.8. Kombinace pracovní kuchyně a stolování
I do malé kuchyně lze zakomponovat jídelní kout či stolování (včetně barového) pro 2 až 4 osoby. Jídelní stolek může být i vyklápěcí nebo můžeme do kuchyně zabudovat stolování pultové, i když si pak připadáme jako ve vlaku. Máme-li však dostatečný prostor, můžeme kuchyňské pracovní zázemí umístit i do tří řad, či je ještě jinak členit. I samotný jídelní kout pak může mít mnohem větší plochu, než je zvyklý běžný obyvatel panelového domu. Výjimkou nejsou ani rozlehlé kouty o ploše až 20 m².

Vzájmená poloha kuchyně a jídelny pak může mít i návaznost na obývací prostor. Jídelna může kuchyň a obývací prostor dělit vodorovně nebo do tvaru L (v tomto případě jídelnu kdykoli snadno rozšíříme směrem do obýváku, což oceníme při rodinných oslavách).

Obzvláště členění jídelního prostoru pak podléhá přísné typologii. Při jídle totiž každý u stolu potřebujeme plochu širokou 60 cm a hlubokou 40 cm, jedině tak máme od nejblíže sedícího souseda dostatečný odstup. U stolu přitom potřebujeme alespoň 20 cm široký prostor na nádobí.

Logicky nám z těchto čísel vyplývá, že jídelní stůl by měl být široký ideálně 80 až 85 cm. Pokud pak domácnost obývá více osob, jsou vhodné i stoly šesti a osmiúhelníkové nebo kulaté. Ty potom mají průměr 90 až 120 cm. Obzvláště 6 a osmi úhelníkové stoly jsou stejně jako čtvercové velmi praktické, jelikož jasně vymezují prostor pro jednotlivé osoby.

Stůl pro dvě osoby by pak při šířce 80 až 85 cm měl být dlouhý alespoň 62 cm, pro čtyři osoby alespoň čtvercový 80 x 80 cm, nebo obélníkový s délkou 1,2 metru, pro šest osob s délkou 1,87 m (nebo šestihran či kruh), pro 8 osob dlouhý alespoň 2,5 m a tak dále. Existují dokonce i trojúhelníkové stolní desky nebo desky do tvaru podkovy.

Pokud pouze ohříváme hotové pokrmy, neobejdeme se bez mikrovlnné trouby. Čím větší rodina, tím pak větší chladnička, mrazící box a myčka nádobí. Přitom právě myčka je jedním ze spotřebičů, který ženy zbavuje otroctví. Pokud naopak chceme místo ušetřit, je nutné vsadit na multifunkční techniku (chladnička s mrazničkou, pečící trouba kombinovaná s horkovzdušnou atd …).

V zásadě můžeme mít v kuchyni instalované tyto spotřebiče: elektrický (nebo plynový) sporák, vestavná varná deska, vestavná pečící trouba, mikrovlnná trouba, gril, toaster, kávovar, presovač, rychlovarná konvice, vaflovač, digestoř, fritéza, ohřívač vody (průtokový) či zásobník na teplou vodu, myčka nádobí, pračka, sušička, chladnička, mrazící box, žehlička, vysoušeč rukou, myčka nádobí, vysavač a jiné.

1.12. Přívod elektřiny
Kuchyně je místem s největší spotřebou elektrické energie. Je proto nezbytné elektrorozvody dostatečně dimenzovat a zajistit dostatečné množství zásuvek a jištění tohoto prostoru. Energie se zde však musíme snažit i co nejvíc ušetřit. Tady si pomůžeme alternativním ohřevem vody (solární kolektory, tepelné čerpadlo, ohřev vody spojený s vytápěním domu…) a co nejúspornějšími spotřebiči (15 let stará chladnička do kuchyně skutečně nepatří).

1.13. Spotřebiče
Mnoho spotřebičů přitom můžeme zabudovat přímo do kuchyňské linky, konkrétní technika však musí být pro zabudování určena už výrobcem. Takové spotřebiče totiž mají individuálně řešené větrání a chlazení. Při výběru spotřebičů bychom též měli zvážit své zvyklosti a potřeby, kterých jsme si vědomi. Vaříme-li denně čerstvá jídla, potřebujeme pečící troubu, horkovzdušnou troubu a kvalitní sporák.

Osvětlení pracovní plochy podléhá přísným kritériím. Tato svítidla musí zajistit přímé celodenní umělé osvětlení všech pracovních ploch, aniž bychom si mohli stínit vlastním tělem. Přitom je však nežádoucí, aby se takové světlo příliš rozptylovalo a zvyšovala se tak spotřeba energií. Nejdůležitější je osvětlení tří základních pracovních ploch pracovního trojúhelníku. Z nich pak dřez, sporák a pracovní deska. Toto světlo by mělo mít dostatečnou intenzitu a mělo by zachovávat barvy připravovaných surovin a pokrmů. Nemělo by tyto barvy a jejich odstíny uměle měnit. Využijeme zde jak zářivkové trubice, tak bodová halogenová svítidla, či svítidla zářivková. Vyhněme se ale běžným zářivkám, jelikož ty produkují studené modré světlo, deformující realitu. To je už lepší osvětlení přibarvit vhodným teplým odstínem. Ideální je tato osvětlení umístit pod horní skříňky kuchyňské linky. Světlo tak v dostatečné míře dopadá, kam potřebujeme a přitom hospodyňku neoslňuje.

Osvětlení jídelního stolu je často zároveň i osvětlením centrálním. Ideální je přitom umístit jídelní stůl tak, aby na něj přes den dopadaly sluneční paprsky pronikající k nám oknem a večer jsme mohli centrální osvětlení i vypnout, zapnout osvětlení náladové a na stole třeba zapálit romantické svíčky. Vždy však záleží na charakteru našeho stolování a tedy i na typu kuchyně, jídelního koutu, případně jídelny. Světlo zde nesmí nikoho oslňovat, přitom by však mělo dostatečně osvítit plochu stolu, aniž by si sedící postavy stínily. Ideální je však osvětlení regulovatelné, jelikož jídelní stůl často používáme i jako pracovní plochu pro drobné domácí práce, někdy i jako studovnu.

Zohledníme i fakt, jak často vaříme a jak často se doma celá rodina schází. Jinak si kuchyni vybaví bezdětný pár, jinak stárnoucí manželé, jinak několika generační rodina a jinak mladá rodina s malými dětmi. Důležité je uspořádání jednotlivých pracovních zón (viz. výše). Stejně tak je důležité umístění kuchyňské linky tam, kde máme vyvedený přívod vody a naopak nejsnáze dostupný odpad, což připravíme předem. Rozhodnout se později k umístění linky na opačnou stěnu, by mohlo být nereálné nebo příliš drahé.

1.11. Rozvody vody a odpad
Nemyslíme jen na přívod vody k lince a jejímu mycímu centru, ale i na přívod k myčce, případně pračce. Stejně tak je podstatný odtok splašků z kuchyňského dřezu, myčky a dalších zařízení. Odpad musí být z kuchyně vyveden v místě, kde budou tato zařízení umístěna. Ideální je pak pořízení dřezového sifonu s s přípojkami na odtok pračky a myčky nádobí (nebo i drtiče odpadu).

1.10. Kuchyně je dlouhodobá investice
Kuchyně, kterou si vybavíme, nám bude sloužit cca čtvrtstoletí. Mnohým i déle. Životnost kuchyně je tedy o řád delší než třeba osobního automobilu. Přitom nás každý na začátku zrealizovaný omyl bude stát další vynaložení finančních prostředků. Bez vlastního uvažování a otevřeného dialogu s návrhářem (praktický je návrh v 3D software) se tedy realizace kuchyně neobejde. Na rozdíl od automobilu nekupujeme sériový výrobek, ale vytváříme unikát, byť se sériově vyráběnými komponenty.

Právě proto zde o to víc platí pravidlo o dvojím měření a jednom řezání. Přitom využijeme jednoduchých náčrtků, abychom své představy a naměřená čísla zhmotnili. Takto získané parametry a zhmotnělé představy ukážeme návrháři a zkonzultujeme.

Musíme znát vzdálenost mezi stěnami a výšku stěn, dbáme přitom i na prostor, kde je nezbytný snadný přístup k oknům a dveřím. Pokud chceme pod okno umístit skříňky, měla by být minimální vzdálenost mezi okenním rámem a podlahou 90, ideálně 105 cm.

1.9. Osvětlení kuchyně
Špatné osvětlení a nevhodná barevnost místností způsobují únavu, deprese a stres, však i další poruchy. Jakákoli psychická i fyzická únava mohou se špatným osvětlením úzce souviset. Osvětlení kuchyně je navíc o to důležitější, že jde o pracovní prostor, ve kterém trávíme mnoho času.

Kuchyně by měla být (stejně jako ostatní místnosti) osvětlena rovnoměrně a množství světla na jednotlivých pracovních místech by mělo být co největší. Zároveň je nutné sjednotit design jednotlivých svítidel a jejich typy. Zároveň musíme sladit i parametry svítivosti jednotlivých svítidel. Správně osvětlená kuchyně žárovkami spotřebuje na 1m² plochy 22W, v případě zářivek 7W. V dobře navržené kuchyně pak dosáhneme intenzity umělého osvětlení kolem 300 luxů. Použijeme-li matematiku tak, jak se s ní v praxi nesetkáme, potřebovali bychom pro osvětlení kuchyně o výšce stropu cca 2,5 metru a podlahové ploše 18 m² jednu žárovku o výkonu cca 400W, nebo zářivku o výkonu cca 135W. To samozřejmě nejsou reálné údaje, jelikož bychom si při takovém osvětlení u pracovních ploch stínili vlastním tělem. Osvětlení se však propočítává na jednotlivé plochy a typy zde použitých svítidel (výsledkem je součet).

Osvětlení moderních kuchyní členíme na centrální, osvětlení pracovních ploch, osvětlení jídelního stolu a případně ještě osvětlení náladové (kdy osvětlíme určitá zákoutí a bytové doplňky). Osvětlení kuchyně musí mít dostatečnou intenzitu, musí být rovnoměrné, hospodárné a musí být snadno udržovatelné (údržbu nezanedbávejme).

Centrální osvětlení nám pomahá při orientaci za krátkodobého pobytu v kuchyni. Ideální je použít závěsnou lampu nad jídelní stůl. Rozptýlené centrální světlo musí dopadat shora a doplňuje denní osvětlení dostatečně velkým oknem, případně okny. Použít můžeme i výkonné stropní svítidlo s vhodným krytem, které nám poskytne difúzní světlo, podobné světlu dennímu. Dbát ale musíme na odraz paprsků od stropu. Na stropu je pak totiž vidět každý jeho nedostatek. Použít ale lze i stropní a nástěnná svítidla, která svítí částečně dolů a částečně vzhůru, kdy se světlo směřované vzhůru odráží. Vypínač centrálního osvětlení by měl být u vstupu do kuchyně.