Fasáda a omítky

1.1. Fasáda v historických souvislostech
1.2. Fasáda a stavební úřad
1.3. Fyzikální funkce fasády
1.4. Tradiční jádrová fasáda
1.5. Moderní fasádní omítky
1.6. Strukturální omítky
1.7. Pastovité strukturální omítky
1.8. Pastovité akrylátové omítky
1.9. Silikátové pastovité omítky
1.10. Silikonové pastovité omítky
1.11. Mozaikové omítky
1.12. Zajímavé struktury
1.13. Barevnost fasád
1.14. Tónovací systémy
1.15. Předezdívka (lícové zdivo)
1.16. Zavěšená fasáda
1.17. Fasáda ze sendvičového pláště
1.18. Keramické fasády
1.19. Dřevěné fasády
1.20. Zelená fasáda
1.21. Prosklené stěny (skleněné fasádní prvky

1.1. Fasáda v historických souvislostech
I v minulosti jsme fasádám věnovali velkou pozornost. Historicky vzácné a tedy památkově chráněné objekty dnes rekonstruujeme střídmě a barvami tyto domy mnohdy navenek příliš nehýří. V době své největší slávy však barvami jen hrály. Je všeobecně známo, že středověk zdaleka nebyl jen oním obdobím temna, tuhého katolicismu a válek na meč. Navenek byly středověké domy kdysi barevnými paletami malířů a někdy to dnes téměř vypadá, že je při rekonstrukcích přizpůsobujeme šedi špinavých zákoutí našich měst.

Jako bychom se nedokázali zbavit nátistku ohromných ploch břízolitových stěn panelových bytových domů, kýčovitých rodinných dvougeneračních vil, ale i jiných staveb, takzvaných architektonických skvostů jedné krátké doby. Tyto objekty dnes složitě rekonstruujeme a zateplujeme, přitom jen proto, abychom je v nedaleké budoucnosti s úlevou zase zbourali.

Od dávnověku, přes antiku, až do dnešních dnů, si přitom stavitelé byli vědomi jedinečnosti fasády, prvotní styčné plochy domu s okolím. Naštěstí se však už i u nás blýská na lepší časy, bez ohledu na některé nevkusné nešvary módních satelitních městeček, kde růžová sřídá žlutou a ta zase šmoulovou či zelenou barvu a ani jednotlivé stavby do sebe nezapadají a neskládají se v příjemnou mozaiku místa pro klidný a nekýčovitý, kvalitní život, obklopený praktickými, krásnými a funkčními věcmi.

Průčelí mnohých rekonstruovaných měšťanských domů dnes začala hýřit bohatou přehlídkou okrasných prvků, barokní jihočeská venkovská stavení opět začala hrát barvami a tradičními tvary a v některých regionech se na vsích tradice vrátila na fasády domů natolik, že připomínají práce nynějších lidových mistrů nástěnné malby. Současní mladí architekti dostávají čím dál tím víc odvahy.

Krása je však v jednoduchosti a právě po ní moderní architektura prahne také. Jelikož fasády domů výrazně ovlivňují a také pozměňují i vzhled svého nejbližšího okolí, nemůžeme je dnes realizovat pouze na základě svých přání a představivosti. Úprava fasády většinou podléhá schválení místně příslušného stavebního úřadu. V potaz je brán charakter stavby a fakt, zda zamýšlená úprava fasády nezmění vzhled nejbližšího okolí, nebo zda ze současné koncepce výstavby příliš nevybočuje. A tato pravidla platí nejen u novostaveb, ale i při rekonstrukcích starších objektů.

1.2. Fasády a stavební úřad
Řešení fasády je zahrnuté už v projektech novostaveb a rekonstrukcí budov. Fasáda je tedy součástí stavebního řízení. Pokud pak pouze zateplujeme, měníme podobu již zkolaudovaného objektu, podléhá tato změna většinou ohlašovací povinnosti místnímu stavebnímu úřadu. Stanovisko úřadů se přitom samozřejmě může lišit podle konkrétní lokality.

Pokud však barvu fasády pouze obnovujeme a tedy neměníme, nemusíme tuto drobnou kosmetickou úpravu často ohlašovat vůbec. Některé stavební úřady však neumožňují jakékoli výjimky.

Je proto nezbytné se v konkrétní lokalitě vždy dostatečně informovat. Mohlo by totiž dokonce dojít i k situaci, kdy úřad nařídí obnovenou fasádu na náklady stavebníka změnit.

1.3. Fyzikální funkce fasády
Mezi základní fyzikální funkce fasády patří odolnost proti srážkové vodě směrem dovnitř a propustnost vodních par směrem ven z budovy, tepelná ochrana objektu a ochrana objektu proti veškerým vnějším vlivům (déšť, sníh, mráz, nadměrné horko, vítr, sluneční záření).

Pro řadu stavebníků tepelná ochrana obvodového zdiva nepředstavovala příliš závažný problém a prosté omítání obvodových zdí, kde spodní jádro i svrchní vrstva jsou nanášené přes sebe přímo na vyzděnou konstrukci, bylo nejčastější a nejdostupnější možností vytvoření fasády. O zateplování domů už nebyla řeč vůbec, až na výjimky.

Odolnost takovéto fasády proti srážkové vodě však končí, jakmile vznikne nepatrná trhlina. Toto je neléčitelná nemoc klasických jádrových omítek. Proto byly v nedávné minulosti vyvinuté uzavřené, tepelně izolující fasádní systémy. Ty v sobě spojují dostatečnou všestrannou izolaci i odpovídající moderní vzhled. Jejich poněkud vyšší cena pak plně odpovídá výrazně vyšší užitné hodnotě a tedy i delší trvanlivosti.

1.4. Tradiční jádrová fasáda
Její ohromnou nevýhodou je výše zmíněná nižší užitná hodnota. Při vzniku sebemenší trhliny se v tomto místě začne do obvodového zdiva dostávat srážková voda, ale i jen vzdušná vlhkost. V případě současných novostaveb se od jádrových fasád už zcela upustilo, ovšem při drobných opravách a rekonstrukcích historických objektů bývají stále nezbytnými.

Tyto domy si již vytvořily své mikroklima a jakýmkoli necitlivým uzavřením vnějších stěn naopak uspíšíme jejich zkázu a dokonalý efekt krásného nového povrchu zastíní nepříjemné změny uvnitř objektu. Necitlivě volená moderní technologie fasádního systému pak může psůobit stejně nežádoucí efekty jako necitlivě použitý beton.

Jádrovou fasádu lze nanášet ručně i strojově. Spodní jádrová omítka je nanášena přímo na nosné obvodové zdivo a hned na ni je ručně aplikován štuk. Pro povrchovou barevnou úpravu je pak opět nutné použít tradiční materiály.

1.5. Moderní fasádní omítky
Fasádní omítky jsou jedním z nejzatěžovanějších materiálů celé stavby, v průběhu roku jsou vystavené intenzivnímu působení atmosférických vlivů - opakovanému působení větru, deště, sněhu a střídání teplot, ale i působení chemikálií. V součtu tyto vlivy představují pohromu pro každý typ fasádních omítek, proto je tento materiál neustále vyvíjený a zdokonalovaný.

1.6. Strukturální omítky
Minerální, silikátové nebo silikonové probarvené omítky jsou nejčastěji používanými povrchovými úpravami. Vybrat si můžeme mezi minerální rýhovanou omítkou nebo minerální zatíranou omítkou v bílém nebo probarveném provedení. Minerální omítky se rozmíchávají pouze s vodou a nanášejí ve vrstvě umožňující vytvoření potřebné struktury (obvykle 1,5 až 4 mm, u břízolitů až 15 mm). Struktura se vytváří ještě za mokra pomocí plastových nebo polystyrénových hladítek. Břízolitová omítka se pak po zavadnutí škrábe speciálními škrabkami. U minerálních omítek musíme počítat s egalizačním barevným nátěrem, který na závěr překryje a sjednotí případné barevné odlišnosti a zejména pak zvyšuje odolnost proti povětrnostním vlivům.

1.7. Pastovité strukturální omítky
Dodávané jsou již namíchané v plastových kbelících v zrnitosti od 1,0 až do 3,0 mm a jsou připravené k okamžitému použití. Aplikujeme je samozřejmě na předem připravený podklad. Obsah fungicidních a algicidních přísad zajišťuje při běžných podmínkách velmi dobrou odolnost vůči houbám, řasám a mechům.

1.8. Pastovité akrylátové omítky
Používají se na všechny druhy běžných podkladů a splňují téměř každé přání týkající se barvy a struktury. Velkou výhodou je jejich vysoká barevná stálost. Při jejich použití nedochází k barevným rozdílům ani k výkvětům. Výhodou je vysoká barevná stálost a schopnost překrýt vlasové trhlinky v podkladu. Pastovité akrylátové omítky výborně chrání zdivo před vlhkostí, jsou však nevhodné na omítky sanační a pro zateplovací systémy s minerální vlnou jako izolantem. Mezi pastovitými omítkami jsou ale ekonomicky nejvýhodnější.

1.9. Silikátové pastovité omítky
Silikátové omítky jsou kvalitativně dražší skupinou strukturálních omítek. Jejich hlavním pojivem je draselné vodní sklo. Vyznačují se vysokou propustností vodních par (velká prodyšnost systému) a nešpiní se. Tyto omítky jsou vhodné pro všechny běžné minerální podklady, ne však podklady na bázi sádry. Silikátové omítky jsou doporučované jako konečná úprava omítkových skladeb s požadovanou vysokou prodyšností. Snesou se i s podkladovými omítkami sanačními a běžné jsou na všechny minerální podklady, ale i kontaktní zateplovací systémy a snesou se i s minerální vlnou.

1.10. Silikonové pastovité omítky
Mají nejvyšší užitné funkční vlastnosti, především dobrou paropropustnost, nízkou nasákavost, vysokou odolnost proti povětrnostním vlivům a schopnost překrýt vlasové trhlinky v podkladu. Jsou mikroporézní a používají se na všechny běžné minerální podklady, včetně omítek sanačních. Dalšími výraznými vlastnostmi těchto omítek jsou odpudivost prachu a samočistící efekt.

1.11. Mozaikové omítky
Mnoho možností nabízí pastovité mozaikové omítky. Jsou tvořené směsí barevných kamínků pojených akrylátovou pryskyřicí. Používají se zejména na povrchovou úpravu soklů nebo jako dekorativní omítky pro místa s vyšším rizikem otěru (například schodiště, vstupní haly a podobně). Jsou paropropustné, pružné, odolné proti nárazům a mají výrazný dekorativní účinek.

1.12. Zajímavé struktury
Omítky se ještě za čerstva upravují do požadované struktury. Zatíraná struktura se vytváří klasickým stočením omítky plastovým nebo polystyrénovým hladítkem. Zrno se rovnoměrně rozvrství a vytváří tak stejnoměrně zrnitou strukturu. Rýhovaná struktura se pak provádí stejným nářadím. Hladítkem se hrubší zrna odvalují po podkladu ve vodorovném nebo svislém směru, případně se kroužením vytváří struktura točená.

1.13. Barevnost fasád
Dvoubarevné, ale i vícebarevné fasády jsou dnes zcela běžné. Běžné je i použití barevných soklů domu, rámů oken, velkoplošných barevných omítek a dokonce i několika barevných ploch a ostrých kontrastů mezi nimi. Záleží však na lokalitě, v jaké dům stojí a na povaze stavby.

Jednotlivé typy fasádních barev se liší svými vlastnostmi. V zásadě známe šest základních druhů fasádních barev. Akrylátové, které nepropouští vodu a jsou prodyšné, silikátové (minerální), které vodu zvenčí odpuzují, zevnitř propouštějí vlhkost ven a přitom omítku vytvrzují, silikonové, které fasádu chrání před povětrnostními vlivy, jsou prodyšné a omyvatelné a nakonec barvy latexové a umělohmotné. Ty jsou méně prodyšné, ale dostatečně odolné vůči chemikáliím. Tuto baletu materiálů nakonec doplňují barvy vápenné. Jsou paropropustné, odolné proti vlhkosti i povětrnostním vlivům a dokonce se hodí pro vlhké omítky. Nátěry mohou samozřejmě být i otěruvzdorné, protiplísňové, protipožární a jiné.

Povrchová úprava fasády však musí být vždy kompatibilní s podkladem. Pak teprve funguje spolehlivě a stává se součástí trvanlivé konstrukce. Pokud povrch fasády s podkladem kompatibilní není, jsou budoucí vady jisté a často téměř neodstranitelné. O použití konkrétní povrchové úpravy fasád rozhoduje jejich význam a charakter, prostředí, do kterého jsou zasazené a v neposlední řadě i ekonomie, čili finanční náročnost.

Vždy se vyplatí používat takové materiály, na které mají jejich dodavatelé příslušnou certifikaci, nebo jsou dostatečně ověřené praxí. Návrh barevné úpravy fasády, včetně výběru materiálu, je vhodné zpracovat už v projektu.

1.14. Tónovací systémy
V ucelených systémech nátěrových hmot pro profesionály jsou nabízené nejen fasádní barvy, ale i  typy tenkovrstvých omítkovin (akrylátových a silikonových, hlazených a rýhovaných). Součástí systémů jsou samozřejmě i penetrace a prostředky pro úpravu povrchů.

Většinou jde o silikonové hlazené tenkovrstvé omítkoviny. Běžně jsou dostupné ve třech typech zrnitosti (1,5 mm, 2,0 mm a 3,0 mm). Můžeme pak vybíret nejen barevy nové fasády, ale i její zrnitost.

Tónovacími systémy můžeme na jednom místě tónovat nejen omítkoviny, ale i fasádní barvy, penetrace a nátěry na dřevo nebo kov. Můžeme tak dosáhnout optimálního barevného sladění všech prvků exteriéru domu, přesně dle požadavků projektu.

1.15. Předezdívka (lícové zdivo)
Fasáda konstruovaná jako předezdívka (často z lícového zdiva) je prakticky bezúdržbová, je však robustní a ne právě levná. Konstrukčně můžeme tento typ fasády řešit jako jednoduchý představěný vnější plášť, předezdívku s vnitřní izolací (bez vzduchové vrstvy), nebo jako předezdívku s izolací a vzduchovou mezerou.

Fasádní stěny tohoto typu se většinou budují z lícových cihel, zvonivek, vápenopískových cihel nebo přírodních kamenů. Tyto materiály dům nejen účinně chrání proti nepříznivým vlivům počasí, ale také stylově dotvářejí vnější podobu stavby. Předezdívku většinou budujeme při novostavbách, pokud je však stávající konstrukce domu dostatečně pevná a není problém rozšířit jeho základy, je možné tuto metodu využít i při sanacích starších budov.

I předezdívku nakonec můžeme opatřit barevnou úpravou pomocí nátěrů. Nátěr je všaj nejvhodnější na předezdívku z vápenopískových cihel.

1.16. Zavěšená fasáda
Zavěšenou fasádu tvoří konstrukce se zadním odvětráním a dodatečnou izolační vrstvou. Na zeď nejprve upevníme izolační vrstvu z tvrzené pěny nebo desek z minerálních vláken. Proti účinkům vnějších klimatických vlivů, především srážkové vody, se poté zeď a izolace opatří vnějším pláštěm. Nemusíme však sázet jen na desky s vrstvou minerální omítky. Můžeme použít i dřevěné, vláknocementové, plastové či kamenné panely. Použít dokonce můžeme i materiály upevňované na laťovou konstrukci.

Mezi tepelnou izolací a vnějším pláštěm tak vznikne široký volný prostor, který doplníme větracími otvory. Ty musí být i v oblasti okapů a případně odstřikující vody. Větrací otvory fasádu odvětrávají trvale. Vlhkost, která někdy pronikne pod svrchní plášť, tak může vysychat a nepoškozuje izolaci ani zdivo. Specifickými druhy zavěšených fasád jsou lehké obvodové pláště tvořené buď skleněnými nebo kovovými panely. Ty se montují na zavěšenou rastrovou konstrukci. Takové systémy jsou už navržené a vyrobené s odpovídajícími požadovanými fyzikálními a architektonickými vlastnostmi. Lehké obvodové pláště dnes velmi často používáme zvlášť u moderních multifunkčních objektů.

Vnější povrch fasády je nakonec tvořen keramickým obkladem, který je ale nedílnou součástí panelu. Při výrobě takových panelů se keramický obklád ukládá na dno forem, kde je šířka spár pevně držena gumovými lištami. Případně se používají i fixační matrice s rastrem, který je negativním otiskem budoucího povrchu.

K fixování keramických obkladů se používá i vakuování. Nejlepší přilnavost mezi keramikou a betonem totiž zajišťují na rubu drážkované keramické obkladačky.

Spáry mezi panely v obkladu jsou vyplněné pružným těsněním stejné barvy, jako mají spáry mezi obkladovým materiálem. Používají se také obvodové pláště s vnějším povrchem tvořeným cihelnými pásky. Toto řešení je vhodné například pro členitá průčelí.

1.19. Dřevěné fasády
Dřevěné fasády jsou tradičním řešením. Tyto fasády chrání, hřejí i izolují a přitom vypadají velmi hezky. Jinak též hovoříme o dřevěných obkladech fasády. Dřevem obložené vnější stěny domu však musí být pečlivě ošetřené. Nechceme-li použít chemické přípravky na ochranu dřeva, musíme zajistit především jeho dostatečnou stavební ochranu, například prodlouženými přesahy střech.

Dřevěné fasády přitom můžeme kombinovat s fasádami omítanými, lícovými cihlami, skleněnými prvky nebo zimními zahradami. Vzniknou tak velmi zajímavá architektonická řešení, kdy vedle sebe postavíme hned několik navzájem si esteticky nepřekážejících přírodních materiálů.

Dřevěnou fasádu instalujeme na latě, které jsou pevně ukotvené na nosné vnější zdivo. Pro zajištění dodatečné vnější tepelné izolace se zadním odvětráním můžeme použít i latě upevněné svisle. Jejich tloušťka musí odpovídat síle izolace. Na ně se potom šroubují prkna nebo dřevěné šindele.

Pokud zakoupíme prkna profilovaná na pero a drážku (obkladové palubky), zajistíme ještě snadnější a bezpečnější montáž. Můžeme si však vybrat i mezi hladce hoblovaným a rýhovaným povrchem.

1.20. Zelená fasáda
Zelená fasáda je velmi zajímavým architektonickým prvkem. Stávající fasádu ve skutečnosti obrůstá. Mezi nimi se potom utváří prostor, který působí jako tepelně izolační vzduchová vrstva. Další výhodou tohoto řešení je ochrana domu před deštěm. Voda neprosákne až na omítku a z rostlin vždy postupně odkape.

Nedochází ani k odpařování a odjímání akumulační teploty ze zdiva. Úspora tepelné energie je navíc minimálně 5%. V létě zelená fasáda zase zabraňuje přehřívání a filtruje vzdušný prach.

Ještě před ozeleněním je však stávající fasádu staršího domu nutné důkladně prohlédnout. Musí být bez trhlin a dutých míst, protože popínavé rostliny jsou dodatečnou zátěží. Popínavé rostliny se uchytávají buď přímo na zdi, nebo na laťové konstrukci a počítejme s tím, že jde o proces dlouhodobý. Snažit se tedy popínavými rostlinami jednorázově nahradit starou nevzhlednou a poškozenou fasádu je nerálný záměr.

1.21. Prosklené stěny (skleněné fasádní prvky)
Se značným použitím skla se setkáme na jižních stěnách moderních pasivních domů. Je spočítáno, že pokud většinu prosklených ploch domu aplikujeme do jižní stěny, ušetříme na spotřebě energií. Použít však nemusíme jen prosklená křídla otevíravých oken. Tyto skleněné stěny mohou být neotvíravé a dokonce i kdysi uniformní luxfery jsou dnes vyráběné v moderním designu a mnoha barevných variantách.

1.17. Fasáda ze sendvičového pláště
Fasády ze sendvičového pláště mají oddělenou vnitřní a vnější desku. Jejich střední vrstvu pak tvoří tepelná izolace. Skládání vrstev sendvičového pláště se uskutečňuje buď ve výrobě, nebo přímo na stavbě. Oddělená příprava vnější fasádní desky potom představuje rozšíření tvarových a povrchových úprav fasády.

1.18. Keramické fasády
Keramické fasády jsou nejčastěji zastoupené keramickými pásky, vyrobenými z pálené hlíny. Pásky maltou upevňujeme přímo na jádro omítky nosné zdi, v případě sanace je lepíme na stávající fasádu. Jednoduše a za přijatelné ceny tak oživíme staré fasády. Nezbytný je však pevný podklad a čistá, přesná práce. Obzvlášť při spárování.

Použitím keramických pásků ale nedosáhneme žádných tepelně izolačních účinků, proto se tato metoda často kombinuje s jinými fasádními prvky. Je třeba možné keramický obklad přikládat včetně betonové krycí desky na panely, které jsou do objektu již zabudované jako tepelná izolace. Betonové desky mají různé tvary a velikosti. Na stavbách pak můžeme použít i fasádní panely, které jsou sepnuté v jeden celek.