Chcete dosáhnout potravní soběstačnosti, nebýt závislí na vnějších zdrojích? Toužíte být připraveni na všechny možné i nemožné krize? Nebo dokonce válku? Anebo vás jen nebaví tolik utrácet za potraviny? Pak byste možná mohli společné řešení nalézt u sebe na zahradě. V šestici plodin, které vás hlady pojít nenechají.
Česká kuchyně to s česnekem sice nepřehání, ale úplně se bez něj neobejde. Místo kvantity sázíme na kvalitu, a to si žádá čerstvé zboží. Když se trochu inspirujete, vydržíte s dobře naskladněnou zásobou až do další sklizně. Jak to tedy udělat, aby česnek vydržel co nejdéle v plné síle? A třeba i jako účinný prostředek proti pověstným upírům z říše fantazie?
Nebýt konzerva, nebát se zkoušet nové věci. Internet je plný zajímavých nápadů, chce to občas vystoupit ze své komfortní zóny a udělat něco jinak, než jsme zvyklí. Protože se můžeme něco nového naučit. V případě citronů skladovaných pod vodou to ale neplatí.
Oskeruše, botanicky známá jako jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), je ovocný strom, který v sobě spojuje historickou hodnotu s praktickým využitím. Tato mohutná dřevina, dorůstající výšky až 20 metrů, kdysi běžně zdobila české a moravské sady a zahrady. Patří k tzv. starým odrůdám. Dnes se s jeřábem oskeruše setkáváme spíše vzácně, přestože nabízí mnohostranné využití.
Řekněme, že byste se vydali do minulosti. A protože by vám tou cestou časem trochu vyhládlo, zastavili byste se v tržnici, pro něco na zub. Čekalo by vás ale nepříjemné překvapení. Ovoce a zelenina, na které byste narazili, by vám k chuti moc nepřidaly. Původní pra-odrůdy totiž za moc nestály, a vypadaly dost překvapivě.
Zahradu zazimujeme, když začne na stromech zlátnout listí. Jsou však plody, které v zahradách nezazimováváme, naopak je necháváme přejít mrazem. Nebudeme se nyní snažit objasnit, proč nechat přemrznout vinnou révu a jak se vyrábí ledové víno, od toho jsou zkušení vinaři. Některé především bobule se ale nechávají přemrznout již jen proto, aby vlastně dozrály a chutnaly lépe. Měly více cukrů.
Staré původní odrůdy ovocných dřevin jsou zmiňovány již delší dobu, vlastně se staly pro tradičněji smýšlející lidi jakýmsi novodobým hitem. Na maximalizaci produkce zapomeňte, ale kromě tradice a neobvyklých chutí, které znova objevíte, přinesou i další bonusy. Obvykle totiž jde o vysokokmeny a ty poskytnou v dospělosti i kýžený stín.
Vitamíny, minerály nebo jiné užitečné živiny ovoci a zelenině rozhodně upřít nemůžeme. Ale kromě těch navýsost užitečných a chutných benefitů v sobě často nesou i něco navíc. Pozůstatky chemikálií z časů, kdy ještě rostly v sadu, na farmě, nebo plantáži.
Ve skleníku mohou rajčata vydržet o něco déle, ale jakmile se ochladí výrazněji, v zahradě jednoznačně končí. Co ještě zvládnou přes den díky občasně vylézajícímu sluníčku, už určitě nedají v noci. Jde o zeleninu teplomilnou. Ostatně v době, kdy končí pěstování rajčat, již máme jasné insignie, že se to blíží. Okurky, cukety, dýně, lilky a papriky skončily. Rajčata je budou brzy následovat. I když… nemusí.
Réva vinná rozhodně patří mezi druhy rostlin vyznačující se velice vysokou odolností vůči suchu. Jednoduše proto, že její hlavní kořeny si dovedou pro vláhu dosáhnout i do spodních vrstev půdy. A pokud je půda dokonce dostatečně propustná, mohou se dostat až do hloubky více metrů. Samozřejmě musíme zalévat především mladé sazenice, které ještě nemají kořenovou soustavu dostatečně vyvinutou, ale i v jejich případě je zapotřebí střídmost. A pak už záleží jen na lokalitě, jejích vodních poměrech a také počasí.
Od hranatého melounu v přibližném tvaru krychle až po jehlanovitý a třeba i srdcový. Že jste o tom ještě nikdy neslyšeli? To byste totiž museli vycestovat do Japonska, kde jsou takové melouny předraženým hitem. I když za poslední dobu zlevnily v přepočtu z přibližně tří tisíc korun na polovinu.
Mapa pěstitelů zeleniny má jejím milovníkům a zastáncům zdravého stravování, tedy pokud si myslí, že klíčem k němu je právě zelenina, usnadnit nákup čerstvých potravin. Navíc poznají přímo místo, kde se zelenina pěstuje. A také si mohou ověřit způsob jejího pěstování. Projekt je v plenkách, ale přihlašují se stále další farmáři.
Kdo má rád rajčata a během roku je pořád kupuje za velké peníze, stejně jako rajské protlaky, šťávy, kečupy a jiné výrobky, určitě touží po změně. Prvním krokem je vlastní pěstování rajčat, jenže rajčata se těžko skladují, dozrálá a utržená dlouho nevydrží a nedají se zamrazit. Existují však jiné způsoby, jak rajčata uchovat až do zimy a možná i do jara a déle, vlastně až do dalších sklizní. Můžeme je zavařit, usušit, z usušených vyrobit rajčatový prášek, naložit na mnoho způsobů a vyrobit z nich třeba domácí kečup.
Může někdo vypěstovat víc rajčat, než dokáže sníst? Může. S trochou štěstí, přízní počasí a pořádnou dávkou pěstitelského umu jich najednou můžete mít víc, než kolik vy, vaše rodina a podarovaní sousedi dokáží zpracovat. A co pak s rajčaty dál? Když navíc čerstvá dlouho nevydrží? Jednou z variant uchování plné hodnoty úrody je výroba rajčatového prášku.
Hledání odpovědi je v tomhle případě lepší začít kultivovat hned od semínka. A tedy od vymezení toho, v čem by měla být ona organická produkce lepší. Je snad chutnější? Zdravější a výživnější? Šetrnější pro životní prostředí? Anebo to všechno dohromady, a k tomu ještě něco navíc? Nebo jde jen o omyl plynoucí z módního trendu?
Rakušan Erich Stekovics si za svou neobyčejnou rajčatovou kariéru získal mnoho přezdívek, například císař ráje nebo rajčatový kouzelník. Zakousnete se do jeho rajčat a pochopíte. Přitom vlastně nedělá svým způsobem nic neobvyklého. Rajčata pěstuje tak, jak rostou divocí předci současných kultivarů v přírodě. Neobvyklý je však především fakt, že na svých pozemcích sklízí plody cca 3200 odrůd této rajské zeleniny. Nezalévá, nevyvazuje, rostliny s plody leží na polích na slámě. A vyštipování? Zapomeňte!
Příběh plastové rýže je vtipný, ale nejspíš jen proto, že se neuchytil u nás. Tenhle hoax zamotal hlavu Asii, Americe i Africe. Z poněkud naivního vtípku přerostl v konspirační teorii zásadního významu, která posloužila jako argument proti dovozu rýže tam, kde by mohla konkurovat domácím zemědělcům.
Nikomu se nebudeme dívat do svědomí ani do ledničky, ale čísla hovoří jasně. Podle nich v průměru každá česká domácnost vyhodí okolo 2,6 kilogramů potravin týdně. V přepočtu je to 57,1 kilogramů na každého obyvatele Česka ročně. To zabolí. Je to zhruba desetina toho, co koupíte. Promrhané tisíce korun. A proč vlastně?
Po rýži a kukuřici jsou třetí z kulturních plodin s kompletně rozluštěným genomem. Ročně se jich vyprodukuje kolem 135 milionů tun a není zásluhou komunistů, že už na ně frontu stát nemusíte. O jakém ovoci je řeč? O banánech. Samozřejmě. Pochutnat si na nich je ovšem snazší, než je uchovat čerstvé co nejdéle. Jak na to?
Kanadská borůvka říkáme druhu, který se správně jmenuje brusnice chocholičnatá. Opravdu pochází ze Severní Ameriky, přívlastek kanadská nenosí náhodou, v Evropě a na mnoha jiných místech světa však zdomácněla a je pěstována nejen jako keř plodící drobné ovoce, ale uplatní se i v okrasných výsadbách. Oblibu si kanadské borůvky získaly především svým vzrůstem a velkými plody, o dost většími oproti naší místní brusnici borůvce.
