Překrásná historická města i velkolepé moderní metropole často trpí problémem, s nímž se veřejně raději nechlubí. Kanalizace, chodníky a opuštěné stavby tu zabydlují nezvaní hosté. Hlodavci. V Evropě spíše potkani, jinde se až nepříjemně dobře daří krysám. Co s nimi? Že ne každé deratizační řešení je v takové situaci spolehlivé dokládá i případ návnad s antikoncepcí.
Štěkání sousedova psa je podle nového občanského zákoníku vlastně imisí. Jde jen o to, zda tato imise “vniká na váš pozemek v míře nepřiměřené místním poměrů a zda podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku“. Je nasnadě, že se až takto šalamounsky sepsané litery zákona nepostaví automaticky na vaši stranu. Vždy je lepší komunikovat, domluvit se.
Leckde právě čteme a slýcháme, že se letos přemnožily vosy, že jich tolik nikdy nebylo, že jsou agresivní. Jenže možné přemnožení vos nelze podle odborníků nijak prokázat, chybí totiž exaktní data, databáze, vosy nejsou systematicky sledovány.
Je to jako z Haškova Švejka, vážení, když se zbláznil velitel brigády Ritter von Herbert a začal rozesílat na všechny strany telegramy s nesmyslnými rozkazy. Odvezen byl do Vídně. Názvoslovná komise ČSO se totiž jala ve velkém přejmenovávat ptačí druhy a provedla to tak důkladně, že byla radši výborem České společnosti ornitologické zrušena. A co víc, výbor dokonce „neplánuje vést aktivní kroky k založení nové komise, ale bude se odpovědně zabývat všemi návrhy na zřízení nové komise, pokud by případně přišly.“ Velitel brigády je tedy ve vídeňském blázinci a žádný nový velitel jej nenahradí.
Jednotlivá léta, časy prázdnin, se rok za rokem trumfují rekordními teplotami. A za horka potřebujeme nejvíc chládek a vodu, stejně tak zvířata, ptáků v zahradách a městech nevyjímaje. Právě té se jim totiž na mnoha místech dostává nejméně, byť střídavě prší. Obzvláště v rozpálených městech. Řešením jsou všemožně rozmístěná pítka, ve kterých ale musíme pravidelně vyměňovat vodu. Co znamená bezpečné pítko pro ptáky?
Ne, opravdu nejde o nějaké spiknutí, jehož záměrem je utajit výskyt kolibříků v Čechách. Když totiž někomu trochu znalejšímu živočišné říše řeknete, že vám po zahradě létají kolibříci, uděláte si z ostudy kabát. Jako kolibřík sice jeden konkrétní živočich svým pohybem a způsobem letu vypadá, ale je to můra z čeledi lišajovití. Dlouhozobka svízelová.
Na teploměru pětatřicet stupňů Celsia, vy na sobě máte chlupatý kožich a někdo po vás chce, abyste běhali. To nejsou zrovna radostné vyhlídky, že? Jenže právě tohle se teď v létě odehrává všude. Vlny veder totiž nedrtí jen lidi, ale také jejich zvířecí mazlíčky. A němé tváře si o pomoc samy neřeknou. Musíte na ně brát ohled.
„Nemá ten pes blechy?“ „To von jako bude mít, ale to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou,“ odpovídá děda Komárek na starostlivý dotaz mladé paní Lavičkové ve filmu Na samotě u lesa. Pejsek je typický český voříšek, kříženec mnoha plemen, prostě originál. Kdysi bylo takových psíků po všech vsích nepočítaně. „A takovýho šikovnýho voříška, jako jsem tu měl vždycky, už neseženu,“ posteskl si nedávno postarší známý a dodal: „A jak pěkně lovili potkany, nejlepší byla Dáša.“
Stojaté vody české prázdninové okurkové sezóny letos rozčíslo téma vskutku až hororové. PTÁCI. Ne že by sedě na elektrických drátech, přízračných stromech a střechách čekali na své lidské oběti, aby jim vyklovali oči, ale jde o jejich názvosloví. Po dlouhé době nečinnosti v této oblasti se Česká společnost ornitologická rozhodla uvést věci na pravou míru a soudě podle reakcí mnoha odborníků na říši zvířat, obzvláště pak na povětšinou létající potomky dinosaurů, se tak trochu kousla do vlastního ocasu. Ale lingvistická show je to vlastně moc pěkná.
Je docela logické, že se s rostlinnými otravami setkáme u býložravých hospodářských zvířat. A asi by z logiky věci každý očekával, že jsou takové otravy časté, jenže tomu tak paradoxně není. Jde spíše o okrajové, výjimečné záležitosti. A často ani nejde o jedy, nýbrž problémy způsobuje třeba zapařená či jinak nekvalitní píce. Více nebezpečí číhá především na domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky, ale i různé ještěrky, papoušky a další druhy chovatelsky oblíbeného zvířectva. Vždyť jsou to masožravci, řeknete o psech a kočkách, jenže oni rádi kousnou i do něčeho rostlinného původu. A pozřou to. Jaké rostliny jsou pro naše domácí mazlíčky nejrizikovější?
Elektrický ohradník proti slimákům, který je napájený pouze 9 V baterií, prý funguje podle autora tohoto zlepšováku dokonale. Dominik Shaim Ulrich hovoří o způsobu ověřeném třemi lety používání, tedy třemi lety praxe. Vlastně boje. A také pan Ulrich jednoznačně inspiruje všechny kutily slovy: „Můj elektrický ohradník proti slimákům si snadno vyrobíte sami.“ Zkusíte to?
Hady nemáte rádi. Necítíte, že byste s nimi měli cokoliv společného. A proto se jich chcete, nějak bez násilí a překračování zákonů, zbavit. Poradit, jak na to, vám můžeme. Ale líbit se vám ta rada nejspíš nebude.
Šetrnější zemědělství, které pomáhá udržet přírodu zdravější, zachovává přírodní zdroje, zvyšuje biodiverzitu v krajině a je ohleduplné i k půdě, je u nás velmi rozvinuté. Dokonce tak, že patříme co se týká podílu takzvaných bio farmářů mezi evropskou špičku. Až se tedy budete zase rozčilovat nad traktory uprostřed Prahy, nezapomeňte, že čeští farmáři již o mnoho více dělat nemohou. Problémem jsou však přetrvávající zemědělské kolosy a také neustálá šikana, která se na zemědělce valí ze strany různých úřadů. Vzpomenout ještě můžeme třeba výkupní ceny surovin, je toho ale mnohem více, co českým zemědělcům ztrpčuje život. Pomoci jim můžeme jedině my sami. Jak? Tak, že budeme jejich produkty upřednostňovat.
Život s kočkou je jedno velké překvapení. Když už si vás totiž pořídila do své domácnosti (takhle to ony nejspíš vnímají), musíte si zvyknout na spoustu maličkostí, kterými se navenek projevují. A jednou z nich je i to, že s provokativní elegancí shazují věci z výšek polic a stolů na zem. Proč to dělají? Kočičí provokace má mnohá vysvětlení.
Zapomeňte na pivní pasti, indické běžce, otravné jedové návnady, hlístice a jiné způsoby hubení nenáviděných slimáků. Modranka karpatská je úplně jiná liga než úporný plzák španělský, likvidátor všehomíra našich zahrad. Možná se nad tímto plžem ustrnete pro krásnou sytě modrou barvu, určitě by vás však nemělo nechat chladnými, že je vzácný, užitečný a chráněný. Ostatně na našem území žije téměř výlučně na severu Moravy a důsledně se vyhýbá lidské společnosti.
Své vztahy s vlastními domácími mazlíčky lidé zpravidla hodnotí jako velmi pozitivní zkušenost. Vzpomínají jen na to dobré. A právě to by mohlo být signálem, že to s naší láskou k němým tvářím není úplně v pořádku.
Množné číslo jsem v nadpisu článku nepoužil náhodou. Indický běžec je zvíře skupinové, společenské, proto je třeba si koupit alespoň několik kachniček naráz. Jedné jediné by nebylo ve vaší zahradě dobře, chyběla by jí společnost. Jinak ale není na chovu indických běžců nic složitého. Na rozdíl od slepic vám zahradu nerozhrabou. A slupnou všechny plzáky španělské a jiné slimáky a škůdce, na jaké narazí.
Když si vyjdete do přírody, třeba i jen do městského parku, a dáte si dobrý pozor na vyšší travní porost, je možné, že se vás klíště nechytne. Co ale mají dělat chudáci domácí zvířata? Pes zaručeně vymete i ten nejzazší kout a křoví, o kočkách nemluvě, ty se při svých potulkách neptají vůbec nikoho. Prostě místa, kterým se vy sami, třeba právě kvůli riziku klíšťat, vyhnete, přitahují naše domácí mazlíčky doslova jako magnet. Navíc na klíšťata běžně narazí i v zahradách. Co ale s klíštětem, když se už zakousne a začne ze zvířete sát? A existuje funkční prevence?
Jihoamerická teplomilná nutrie do naší přírody nikdy nepatřila, řadíme ji tedy mezi invazní druhy. V přírodě se však na mnoha místech naší země uchytili jedinci uniklí z chovů a nechovají se zrovna předpisově. Ovšem bobr, tedy ten evropský, to je jiná. Ještě na konci 90. let v naší přírodě vzácnost, dnes již mnohde nechtěný, nežádoucí. A vytlačovaný do chráněných oblastí. Jinde již hrozí jeho odstřel. I v případě bobra totiž nemůžeme hovořit o předpisovém chování. Především vůči lidskému majetku.
Holub je možná zvíře inteligentní, ale chválit jeho zvířecí rozum nejspíš dlouho nebudete, pokud se s ním musíte dělit o životní prostor. Metod, které se používají k jejich hubení, plašení či odpuzování proto lidé vymysleli více. Zdaleka ne všechny se ale dají použít tam, kde jsou s holuby problémy.