Pěstovat si v zimě okurky, anebo doufat, že ze semínek pomeranče u vás jednou vyroste celý strom? Bláhové, bláznivé! V zajetí evropského klimatu a střídání čtyř ročních období nic takového není možné. Nebo je? Představy o uměle kontrolovaném klimatu, jež vedly ke vzniku skleníků, jsou staré dvě tisíciletí.
Řekněme, že jste se vydali s nějakou cestovkou, anebo vlastním strojem času do minulosti. A tam, zcela v rozporu s pravidly správného cestování časem, byste se rozhodli dát našim předkům přístup k nějaké průlomové technologii. Nějak nenápadně, aby se na to hned nepřišlo. Co by to tak mělo být?
Snaha popisovat a škatulkovat svět kolem sebe je lidem vlastní. Rádi máme ve věcech pořádek, líbí se nám, když je ve všem zavedený nějaký systém. Jenže taková snaha se může obrátit proti nám. Třeba když se pokoušíme pěstovat nějaký druh rostliny v klimatu, který mu nesvědčí. Rady vyčtené z chytrých knih nám tu ne vždy pomohou. A tehdy je třeba dát na selský rozum.
Chcete dosáhnout potravinové soběstačnosti, nebýt závislí na vnějších zdrojích? Toužíte být připraveni na všechny možné i nemožné krize? Nebo dokonce válku? Anebo vás jen nebaví tolik utrácet za potraviny? Pak byste možná mohli společné řešení nalézt u sebe na zahradě. V šestici plodin, které vás hlady pojít nenechají.
Česká kuchyně to s česnekem sice nepřehání, ale úplně se bez něj neobejde. Místo kvantity sázíme na kvalitu, a to si žádá čerstvé zboží. Když se trochu inspirujete, vydržíte s dobře naskladněnou zásobou až do další sklizně. Jak to tedy udělat, aby česnek vydržel co nejdéle v plné síle? A třeba i jako účinný prostředek proti pověstným upírům z říše fantazie?
Odpověď se dá trochu odtušit, protože když si pokojové rostliny, sadbu a sazenice kupujete, dáváte tím někomu vydělat. A ten někdo to nejspíše dělá proto, že na tom úplně netratí. Můžete ale i vy sami pěstováním vydělávat? Spojit tím příjemné s užitečným, povýšit své hobby na výdělečnou činnost? Jde to.
Jedna zahradní činnost se zcela vymyká období, jaké právě panuje. Všichni zazimovávají zahrady, do záhonů zapravují organický hnůj, uklízí, seřezávají trvalky a čekají na jaro. Jenže právě česnek je nejlepší vysadit nyní, aby nám na jaře vyrazil ze země. Proč vysazujeme česnek až tak pozdě?
Řekněme, že byste se vydali do minulosti. A protože by vám tou cestou časem trochu vyhládlo, zastavili byste se v tržnici, pro něco na zub. Čekalo by vás ale nepříjemné překvapení. Ovoce a zelenina, na které byste narazili, by vám k chuti moc nepřidaly. Původní pra-odrůdy totiž za moc nestály, a vypadaly dost překvapivě.
To ví přeci každý! Nebo snad ne? Tahle otázka je totiž naprosto banální jen zdánlivě. A odpovědi na ni se teď palčivě připomínají. Nejen proto, že je podzim – čas sklizně. Ale i proto, že ji teď domů nosí školáci, spolu s nedostatečnými zapsanými žákovských za nesprávně vyplněné úlohy ve cvičebnicích přírodopisu.
Vitamíny, minerály nebo jiné užitečné živiny ovoci a zelenině rozhodně upřít nemůžeme. Ale kromě těch navýsost užitečných a chutných benefitů v sobě často nesou i něco navíc. Pozůstatky chemikálií z časů, kdy ještě rostly v sadu, na farmě, nebo plantáži.
Ve skleníku mohou rajčata vydržet o něco déle, ale jakmile se ochladí výrazněji, v zahradě jednoznačně končí. Co ještě zvládnou přes den díky občasně vylézajícímu sluníčku, už určitě nedají v noci. Jde o zeleninu teplomilnou. Ostatně v době, kdy končí pěstování rajčat, již máme jasné insignie, že se to blíží. Okurky, cukety, dýně, lilky a papriky skončily. Rajčata je budou brzy následovat. I když… nemusí.
Každá rostlina vyžaduje od svého výsevu, tedy od vyklíčení semene, určitý počet dnů, aby vyrostla, dospěla a plodila. A jiné to není ani se zeleninou. Mnohá přitom snese i kratší den a chladné počasí, proto ji můžeme sklízet i později v zimě, přičemž rostliny dospějí do zámrazu. A jelikož se nám přes sezónu místo na užitkových záhonech postupně uvolňuje, určitě se vyplatí tento prostor znova zaplnit. Čím?
Jako oblíbená teplomilná tykvovitá zelenina jsou okurky klasikou, která nechybí v žádné domácnosti, restauraci, prostě v gastronomii. Jsou všudypřítomné, na rozdíl od našich předků však vyžadujeme, aby okurky nebyly hořké. Navíc je to i bezpečnější, protože hořkost okurek značí vyšší obsah v určitém směru nebezpečných cucurbitacinů.
Od hranatého melounu v přibližném tvaru krychle až po jehlanovitý a třeba i srdcový. Že jste o tom ještě nikdy neslyšeli? To byste totiž museli vycestovat do Japonska, kde jsou takové melouny předraženým hitem. I když za poslední dobu zlevnily v přepočtu z přibližně tří tisíc korun na polovinu.
Mapa pěstitelů zeleniny má jejím milovníkům a zastáncům zdravého stravování, tedy pokud si myslí, že klíčem k němu je právě zelenina, usnadnit nákup čerstvých potravin. Navíc poznají přímo místo, kde se zelenina pěstuje. A také si mohou ověřit způsob jejího pěstování. Projekt je v plenkách, ale přihlašují se stále další farmáři.
Poněkud pracné, s výsledkem ne úplně odpovídajícím výsledné úrodě. Zhruba tak lze shrnout tu hlavní faktickou potíž s pokusy o pěstování tykví vertikálně, ve výškách nebo zavěšených. Na druhé straně to vypadá opravdu hezky, a jednou vynaložená energie se vám vrátí potřebou nižší péče v průběhu růstu plodů. S giganty to ale nezkoušejte.
Že za odpoledního úpalu na zahradě nemáte zalévat rostliny, to už jste jistě někdy slyšeli. Ale přemýšleli jste nad tím, proč vlastně ne? Zkratkovité zdůvodnění totiž zní, abyste listy rostlin nespálili. A to už začíná být trochu na pováženou. Vodou přeci hasíme žár, nikoliv rozděláváme oheň. Jak by tedy mohla z vody vzniknout na rostlinné tkáni nějaká popálenina? Jednoduše, zvětšovacím sklíčkem popálíte i vlastní pokožku.
Průměrné srážky v Česku se ročně pohybují o kolo 678 milimetrů ročně. To špatné vůbec není. Víme též, že srážkově nadprůměrné měsíce u nás připadají na květen a srpen, zatímco k těm pod průměrem se počítá březen nebo říjen. Jenže s průměry je ovšem vždycky trochu potíž. Jsou lehce ošidné, skutečnost zkreslující. Voda je však pro pěstování rostlin nezbytně potřebná, bez ohledu na čísla a statistiky. Jak ale efektivně pěstovat rostliny, když je jí zoufale málo? Inspiraci jsme našli v horké a povětšinou suché Africe.
Kdo má rád rajčata a během roku je pořád kupuje za velké peníze, stejně jako rajské protlaky, šťávy, kečupy a jiné výrobky, určitě touží po změně. Prvním krokem je vlastní pěstování rajčat, jenže rajčata se těžko skladují, dozrálá a utržená dlouho nevydrží a nedají se zamrazit. Existují však jiné způsoby, jak rajčata uchovat až do zimy a možná i do jara a déle, vlastně až do dalších sklizní. Můžeme je zavařit, usušit, z usušených vyrobit rajčatový prášek, naložit na mnoho způsobů a vyrobit z nich třeba domácí kečup.
Šetrnější zemědělství, které pomáhá udržet přírodu zdravější, zachovává přírodní zdroje, zvyšuje biodiverzitu v krajině a je ohleduplné i k půdě, je u nás velmi rozvinuté. Dokonce tak, že patříme co se týká podílu takzvaných bio farmářů mezi evropskou špičku. Až se tedy budete zase rozčilovat nad traktory uprostřed Prahy, nezapomeňte, že čeští farmáři již o mnoho více dělat nemohou. Problémem jsou však přetrvávající zemědělské kolosy a také neustálá šikana, která se na zemědělce valí ze strany různých úřadů. Vzpomenout ještě můžeme třeba výkupní ceny surovin, je toho ale mnohem více, co českým zemědělcům ztrpčuje život. Pomoci jim můžeme jedině my sami. Jak? Tak, že budeme jejich produkty upřednostňovat.
