Vše o ochraně přírody a ekologii v souvislosti s bydlením, stavbou a zahradou. Jak se chovat šetrně k životnímu prostředí, jak minimalizovat svůj dopad, jak bojovat se změnou klimatu?
Areál rozšíření ne zrovna příjemných zvířecích spolubydlících se v Evropě rozšiřuje. I do Česka tak mohou (dříve či později) dorazit a zabydlet se jedovaté druhy pavouků. Co pak s nimi dál? Nepropadat panice.
Přiblížit místa produkce potravin místům spotřeby je ušlechtilý záměr, který může hodně pomoci životnímu prostředí. Ale ne nutně lidem. Praktické důvody, proč se ve městech obvykle nenachází hospodářská zvířata, sahají až do dávnověku.
Národní technická knihovna hostí od 17. října do 17. listopadu unikátní výstavu zaměřenou na fascinující cestu podhoubí z lesa až do podoby reálného stavebního materiálu. A skutečných domů. Zážitková výstava byla pojmenována “Do hloubi houby“ a vlastně se stala jedním z hlavních milníků projektu SAMOROST.
Vyzkoušejte si v našem kvízu, jestli poznáte stromy podle jejich kůry. „My lidé máme po celém těle kůži,“ řekla by paní učitelka na základní škole, „zatímco stromy mají místo kůže kůru. Tedy vlastně správně se má říkat borku.“ Borka je již neživá část stromu, respektive každé dřeviny. Je to povrchová vrstva druhotně ztloustlého stonku (kmene a větví) nebo kořene, která je tvořena odumřelými buňkami. A proč je pro dřeviny borka tak důležitá? Chrání je, pravda o borce je však ještě o dost složitější.
V roce 2023 se v ČR vytřídilo zhruba o 6,5 tisíce tun skla méně než v roce 2022. A to je rozhodně škoda. Ne že bychom my Češi netřídili jako diví, vlastně v tom patříme v Evropě k nejlepším, jenže právě sklo patří při třídění k nejdůležitějším surovinám. Sklo se totiž jako obalový materiál dá používat opakovaně, zachovává chuť i nutriční vlastnosti potravin a je možné ho recyklovat na 100 %. Nové skleněné obaly přitom mohou obsahovat až 90 % použitého (recyklovaného) skla.
Hned od titulku to vypadá na nějakou boudu. Jenže není. I houby, které považujeme za běžně jedlé, chutné a často výtečné, totiž mohou být jedovaté. Abychom to shrnuli do formátu hodně krátké odpovědi a ušetřili vám čas, i jedlým hřibem se nejspíše můžete otrávit. Jestli vás to zaujalo, čtěte dál. Zrovna teď, když lidé naváží domů celé valníky sesbíraných hub, si to zaslouží určité vysvětlení.
Od ledna 2026 by se měl zásadně změnit způsob nakládání s plastovým odpadem v Česku, ale i s plechovkami od nápojů. Místo do popelnic budeme nosit PET lahve a plechovky zpátky do obchodů. Vláda schválila ve čtvrtek 10. října novelu tzv. obalového zákona.
Kromě toho, že nějaká ta hromádka listí se bude v zahradě přes zimu hodit jako útočiště živočichům, jde o zajímavý mulčovací materiál, tepelný izolant a také budoucí hnojivo, pokud necháme listí rozložit na takzvanou listovku, nebo je jednoduše budeme přidávat do běžného kompostu. Rozhodně se nevyplatí listí spalovat, nebo vyvážet ze zahrady. Tento materiál máme zdarma a může nám posloužit stejně, jako slouží v přírodě. Příroda listí nehrabe.
Netkaná textilie, mulčovací fólie, geotextilie, respektive zbytečný černý hadr v zahradě, ze kterého se ve finále uvolňují i všudypřítomné mikroplasty. Mor, který před zhruba dvaceti lety dobyl naše veřejná prostranství i zahrady a dnes se ukazuje, že vlastně po všech stránkách jenom škodí. Proč?
Že se velká věda dá dělat jenom s diplomem, bílým pláštěm a hodně tlustými brýlemi? Kdepak. Pomáhat se solidním výzkumem můžete, aniž byste se kvůli museli zavírat do laboratoře. Třeba tím, že na občanské (a občasné) bázi budete sbírat potřebná data. Že to zní pracně? Kdepak! Právě teď se třeba můžete zapojit do sběru informací o výskytu vrtule ořechové.
10 nádherných stromů z různých koutů naší země soupeří o titul Strom roku 2024. Každý z nich má svůj jedinečný příběh a historii. Prohlédněte si je a vyberte mezi nimi svého favorita.
Experimentující zahradník z královéhradeckého kraje představil dle svých slov “totální pecku“, kterou dosud neviděl, neokoukal, a o které tvrdí, že jde o jeho vynález. Je to sice kopřivová jícha, kterou samozřejmě nevymyslel, jenže tvrdí, že ji upgradoval do takového stavu, že nesmrdí. Tvrdí o ní také, že jde o “TURBOJÍCHU“, respektive “HULK JÍCHU BEZ SMRADU“. Soudí tak podle zelené barvy tekutiny a absence charakteristického zápachu, přitom však vynikajících účinků na blaho rostlinstva. Jde jen o šíleného milovníka superhrdinských filmů kříženého se zahrádkářem mičurinského typu, nebo na jeho náhodném objevu opravdu něco je?
Nejmenší problém mohou pro zahrady představovat přívalové deště, pokud voda pouze spadne na plochu vaší zahrady, nebo rychle steče z nejbližší okolní nekontaminované přírody. Povodeň s nánosy toxického bahna v zahradě je však problémem vážným. Navíc toho po ní v zahradě často mnoho nezůstane a z těch rostlin, co zbydou, je třeba mnohé zničit dodatečně. V každém případě dovede napáchat velké škody jak přívalový déšť, tak povodeň. Jak sanovat postiženou zahradu?
Recyklace stavebního odpadu je slibný koncept, ale má své mouchy. Snižuje totiž hodnotu zpracovávaného materiálu. Pomalá a pečlivá dekonstrukce by byla lepší, pomohla by zachránit hodnotu užitého materiálu. Jenže to by znamenalo i zřízení databáze užitého materiálu.
Vyrobené domácí brikety z papírových a dřevěných odpadů dovedou ušetřit spoustu peněz. Navíc hoří déle a rovnoměrněji než štípané dřevo, teplo z těchto briket bude proto trvat déle. Výroba není složitá, ale samozřejmě zabere čas. Kdo tedy raději investuje své vydělané peníze do zakoupených výrobků, určitě se do výroby domácích briket pouštět nebude. Někomu ale mohou dost pomoci.
Vitamíny, minerály nebo jiné užitečné živiny ovoci a zelenině rozhodně upřít nemůžeme. Ale kromě těch navýsost užitečných a chutných benefitů v sobě často nesou i něco navíc. Pozůstatky chemikálií z časů, kdy ještě rostly v sadu, na farmě, nebo plantáži.
K černobylské havárii, tedy havárii Černobylské jaderné elektrárny na severu Ukrajiny, která tehdy patřila k Sovětskému svazu, došlo 26. dubna 1986 při pokusu na 4. reaktoru. Reaktor se přehřál, protavil a explodoval. Při výbuchu se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky, načež došlo ke kontaminaci okolního prostředí, která se kvůli klimatickým vlivům rozšířila na velkou část Evropy. A právě Švédové se rozhodli monitorovat úroveň radioaktivního spadu v houbách ještě dnes.
Beton vytváří podle oficiálně zveřejňovaných statistik nejméně 8 % roční uhlíkové stopy lidstva. Je nasnadě, že jde o jeden z prvních materiálů, u kterého se hledají ekologičtější varianty. Vědci z Coloradské univerzity v USA proto přišli s nápadem používat takzvaný živý beton s obsahem fotosyntetických bakterií. A zdaleka nejsou v takovém pátrání sami.
Jako by se ta drobná epizoda stala teprve před vteřinou. Houbař se posadí s košíkem na terásku místní restaurace a dá si malé pivo. Má opuchlý spodní ret, vlastně celá ústa, ale přes neudržované strniště není vidět místo hmyzího vpichu. „Dostal mě sršáň,“ procedí skrz zuby, přitom se mu však radostně blýsknou oči. „Ale stálo to za námahu, mám pořádnou čagu, rostla na bříze kousek odsud. Prý se u nás vyskytují na každé tisícáté…“
Lezou vám drze do pití, chtějí ochutnávat z vašeho talíře a místo poděkování se vám odmění žihadlem. Vosy se, alespoň podle zpráv v domácích médiích se letos staly prvořadým problémem. Počasí jim totiž skutečně přeje, potravy dosud měly dost a dobře se množí.