Civilizační vymoženosti automaticky neznamenají jen přínos, univerzální dobro. Za užitečnými vynálezy se totiž táhnou i problémy. Své o tom vědí indiáni z amazonského kmene Marubo. Jejich starý svět skončil tam, kde začalo vysokorychlostní připojení.
Mapa pěstitelů zeleniny má jejím milovníkům a zastáncům zdravého stravování, tedy pokud si myslí, že klíčem k němu je právě zelenina, usnadnit nákup čerstvých potravin. Navíc poznají přímo místo, kde se zelenina pěstuje. A také si mohou ověřit způsob jejího pěstování. Projekt je v plenkách, ale přihlašují se stále další farmáři.
Stojaté vody české prázdninové okurkové sezóny letos rozčíslo téma vskutku až hororové. PTÁCI. Ne že by sedě na elektrických drátech, přízračných stromech a střechách čekali na své lidské oběti, aby jim vyklovali oči, ale jde o jejich názvosloví. Po dlouhé době nečinnosti v této oblasti se Česká společnost ornitologická rozhodla uvést věci na pravou míru a soudě podle reakcí mnoha odborníků na říši zvířat, obzvláště pak na povětšinou létající potomky dinosaurů, se tak trochu kousla do vlastního ocasu. Ale lingvistická show je to vlastně moc pěkná.
Příliš malé, příliš velké. A najít ty, co jsou tak akorát, je prý strašný kumšt. Správná velikost květináčů pro přesazování je z nějakého důvodu nestárnoucím tématem, které mají zahradníci, zahrádkáři i milovníci pokojových rostlin zapotřebí neustále řešit. Co k tomu prozrazuje věda?
Slovo stellar znamená v překladu z angličtiny hvězdný, vztahující se k hvězdám. Stellary jsou velmi rychle se rozvíjející skupinou pelargonií, tedy u nás dobře známých a oblíbených muškátů neboli čapích nosů, balkónových rostlin, bez nichž naše babičky, ale ani matky, nezahájí novou sezónu. Však tento zvyk převzaly od prababiček a ty zase od svých maminek. Česky se jinak také říká muškáty hvězdicovité. Jde sice o novou skupinu pelargonií, o to rychleji se však rozvíjí a získává na oblibě.
Vždycky na to člověk přes zimu tak trochu zapomene, o to více je pak později na jaře zase překvapen, jakým zázrakem kopřivová jícha vlastně je. Škoda, že jí nemůže být dostatek už od časného jara. A vlastně i v zimě. Kopřivy musí nejprve pořádně narůst, abychom nemuseli celý den sbírat titěrné a silně nafialovělé mladé výhonky. S nadbytkem velkých kopřiv to už jde ráz na ráz. Sklizeno je za chvilku, napěchujete 200litrový sud dešťovky, která je sama o sobě také mírným hnojivem (především pro obsah dusíku), a pár dní počkáte. Po týdnu už lze zázračnou tekutinu začít odebírat.
Je docela logické, že se s rostlinnými otravami setkáme u býložravých hospodářských zvířat. A asi by z logiky věci každý očekával, že jsou takové otravy časté, jenže tomu tak paradoxně není. Jde spíše o okrajové, výjimečné záležitosti. A často ani nejde o jedy, nýbrž problémy způsobuje třeba zapařená či jinak nekvalitní píce. Více nebezpečí číhá především na domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky, ale i různé ještěrky, papoušky a další druhy chovatelsky oblíbeného zvířectva. Vždyť jsou to masožravci, řeknete o psech a kočkách, jenže oni rádi kousnou i do něčeho rostlinného původu. A pozřou to. Jaké rostliny jsou pro naše domácí mazlíčky nejrizikovější?
Poněkud pracné, s výsledkem ne úplně odpovídajícím výsledné úrodě. Zhruba tak lze shrnout tu hlavní faktickou potíž s pokusy o pěstování tykví vertikálně, ve výškách nebo zavěšených. Na druhé straně to vypadá opravdu hezky, a jednou vynaložená energie se vám vrátí potřebou nižší péče v průběhu růstu plodů. S giganty to ale nezkoušejte.
Růže? Kamélie? Jasmín? Pivoňka? Když spatříte kvetoucí gardénii z dálky, snadno si její nádherné bělostné květy spletete s chloubou jiných kvetoucích druhů rostlin. Tedy u nás nejznámější gardénii jasmínovou. Stačí však přijít kousek blíž. Když ale gardénie nekvete, pozná ji málokdo. A je to rozhodně škoda. Proč se gardéniím nedaří, proč před nimi chránit domácí mazlíčky a jak tyto rostliny množit?
Že za odpoledního úpalu na zahradě nemáte zalévat rostliny, to už jste jistě někdy slyšeli. Ale přemýšleli jste nad tím, proč vlastně ne? Zkratkovité zdůvodnění totiž zní, abyste listy rostlin nespálili. A to už začíná být trochu na pováženou. Vodou přeci hasíme žár, nikoliv rozděláváme oheň. Jak by tedy mohla z vody vzniknout na rostlinné tkáni nějaká popálenina? Jednoduše, zvětšovacím sklíčkem popálíte i vlastní pokožku.
Hospodaření s vodou a ochrana jejích zdrojů jsou v dnešní době klimatických změn nezbytností. Hrozí totiž, že nejpozději do roku 2050 zavládne celosvětově nedostatek vody, a to především ve městech. Důležité je proto hledat stále nové způsoby, jak s pitnou i dešťovou vodou nakládat hospodárně. Jako jeden z účinných nástrojů se osvědčují tzv. modrozelené střechy, které umožňují zachycovat dešťovou vodu na plochých střechách a opětovně ji využít pro zavlažování zeleně nebo ochlazení mikroklimatu.
Zahradničit bez práce, to úplně nejde. Ale určitě to jde dělat méně náročně, pohodověji, beze spěchu. Takže pokud vám to například nedovoluje váš zdravotní stav, nemáte už tolik času, jste líní anebo se zkrátka nechcete ničit, můžete vsadit na osvědčené postupy s nízkými nároky na údržbu.
Elektrický ohradník proti slimákům, který je napájený pouze 9 V baterií, prý funguje podle autora tohoto zlepšováku dokonale. Dominik Shaim Ulrich hovoří o způsobu ověřeném třemi lety používání, tedy třemi lety praxe. Vlastně boje. A také pan Ulrich jednoznačně inspiruje všechny kutily slovy: „Můj elektrický ohradník proti slimákům si snadno vyrobíte sami.“ Zkusíte to?
Několik stovek, ne-li tisíce korun, tolik lze ušetřit sběrem dešťové vody. Zásoby dešťovky využijete zejména k pravidelné zálivce vegetace, ale také při mytí automobilu, stavebních pracích, praní či úklidu.
Průměrné srážky v Česku se ročně pohybují o kolo 678 milimetrů ročně. To špatné vůbec není. Víme též, že srážkově nadprůměrné měsíce u nás připadají na květen a srpen, zatímco k těm pod průměrem se počítá březen nebo říjen. Jenže s průměry je ovšem vždycky trochu potíž. Jsou lehce ošidné, skutečnost zkreslující. Voda je však pro pěstování rostlin nezbytně potřebná, bez ohledu na čísla a statistiky. Jak ale efektivně pěstovat rostliny, když je jí zoufale málo? Inspiraci jsme našli v horké a povětšinou suché Africe.
Odpověď na otázku v nadpisu článku není jednoduchá a vůbec už ne jednoznačná. Navíc hrají roli i určité generační zvyklosti, za které by se někteří hádali do krve. Amatéři, tedy zahrádkáři, i profesionálové. Obě řešení mají svá pro i proti. Když nad tím tak přemýšlím, smysl mi dává kompromis.
Postřehů a nápadů k tomu, jak nejlépe upravit zahrádku malých rozměrů, existuje velké množství. Podstatné je, že jsou vedeny jen dvěma principy. Buď tu skromnou velikost otevřeně přiznávají, anebo se ji pomocí osvědčených triků snaží přetvořit v zahradu naoko větší. Každému podle chuti.
Kdo má rád rajčata a během roku je pořád kupuje za velké peníze, stejně jako rajské protlaky, šťávy, kečupy a jiné výrobky, určitě touží po změně. Prvním krokem je vlastní pěstování rajčat, jenže rajčata se těžko skladují, dozrálá a utržená dlouho nevydrží a nedají se zamrazit. Existují však jiné způsoby, jak rajčata uchovat až do zimy a možná i do jara a déle, vlastně až do dalších sklizní. Můžeme je zavařit, usušit, z usušených vyrobit rajčatový prášek, naložit na mnoho způsobů a vyrobit z nich třeba domácí kečup.
Hady nemáte rádi. Necítíte, že byste s nimi měli cokoliv společného. A proto se jich chcete, nějak bez násilí a překračování zákonů, zbavit. Poradit, jak na to, vám můžeme. Ale líbit se vám ta rada nejspíš nebude.
Zahradničení je fascinující. Nejen proto, že vám dopřává radost z pobytu na čerstvém vzduchu, čas strávený prospěšnou prací. Ale třeba i tím, že vám umožňuje neustále se vzdělávat, učit se nové věci. Třeba rozpoznat rozdíly mezi jednoletým a víceletým plevelem.